NÁVRAT DO "HISTORIE"

Bitva na Dobeníně - 1. část Uvádím zde vstupní část knihy "Bitva na Dobeníně", kterou sepsal Karel Janků, řídící učitel v.v. v Novém Městě nad Metují, pamětník tehdejších událostí, poprvé bylo vydáno v r. 1908. Text neupraven, je v původní podobě tehdy vydané knihy. Uvedeno při příležitosti 140. výročí bitvy v letošním roce (2006). Předmluva. Přes čtyřicet roků uplynulo od války Rakouska s Pruskem. Pamětníci bojů a svízelů, jichž bylo jim toho času vytrpěti, pomalu odcházejí a pokolení dorůstající slyší toliko vypravování otců a dědů o vpádu nepřátel do vlasti naší, vidí mnohé ty rovy kryjící pozůstatky chrabrých bojovníků sebraných po všech národech říše Rakouské; nemají však jasného.obrazu o místech, kudy voje domácí i nepřátelské se pohybovaly, menší a prudké boje sváděly, ač nedaleká, jsou aneb zcela po ruce. Místa ta dosud navštěvována jsou domácími i cizími; není však vždy možno nalézti osoby, jež by potřebné vysvětlení o průběhu boje pravdivě podati mohla. Tomu odpomoci bylo snahou mou a to tím více, poněvadž jsem z části byl očitým svědkem bojů těch, jakož i od jiných osob a svědků vypravovati slyšel, a použil jsem některých spisů vojenských, událostí válečných se týkajících a taktéž za nedlouho po boji, o kterém tuto psáti míním, trvale při samém bojišti se usadil v povolání svém. Zvláště pak vedla mne k tomu okolnost, že opět bojištěm byl věkopamátný náš Dobenín u "Brány zemské", u Náchoda. Žádám laskavého čtenáře o trpělivé pozorování, když povedu jej polem i lesem tak mnohou krvi skropeným. Užil jsem pojmenováni místních i na přiložené mapě tak, jak jich lid skutečně užívá nehledě k těm, jichž užito omylem nebo zúmyslně na některých mapách domácích i cizích. Úvod. Jednalo se před rokem 1866 o nadvládu v Německu mezi Rakouskem, a Pruskem po válce dánské, kterouž Dánsku odňaty země: Šleswik, Holštýn a Lauenburk. Smlouvou gastýnskou 19. srpna 1865 připadla správa Holštýnska Rakousku, které je arm. sborem Gablencovým obsadilo, správa Šlesvika pak Prusku, jemuž Lucenburk postoupen v držení. Bylo zjevným, že se Prusko chystá k válečnému rozhodnutí svých snah po suprematii v Německu. Jak v Prusku tak i v Rakousku konaly se přípravy k válce. Mezitím Prusko 10. dubna 1866 ujednalo spolek na výboj i odboj s Itálií a slíbilo jí vymoci vydání Benátska. Rakousko vzneslo na spolkovou radu německou rozhodnutí o Šlesviku a Holštýnu, v čemž spatřovalo Prusko porušení smlouvy gastýnské, a vtrhlo svémocně do Holštýnska. Sbory rakouské ovšem před přesilou odtáhly a když spolková rada přijala většinou návrh na mobilisování spolkového vojska, byla válka neodvratná. Nejprve zabráno Pruskem Hanoversko; vojsko pruské vtrhlo do Sas, načež ustoupila armáda saská do Čech. Itálie vypověděla 20. června 1866 válku. Část armády operovala tam a 8 armádních sborů přiděleno armádě severní, jejíž velitelem jmenován polní zbrojmistr Benedek.I Prusové rozdělili vojsko své a to v armádu severní pod velitelstvím prince Bedřicha Karla a východní pod velitelstvím korunního prince Bedřicha Viléma ve Slezsku. Protože pak armáda korunního prince (východní) krajinou naší se pohybovala, míním výhradně jí se zabývati. V radě válečné. Jakkoliv Prusko dobře opatřeno bylo sborem vyzvědačů, byly zprávy jejich o nepříteli nejasné; tolik však domnívala se rada válečná, že Benedek uchopí se směle offensivy, aby nejkratší cestou vniknul do středu země míře k Berlínu. Avšak šlo tu o Slezsko, jež bylo třeba hájiti a nejen zbůhdarma na pospas vydati. Avšak uhájiti proti útoku Braniborsko i Slezsko, zdálo se Moltkemu i Bedřichu Karlovi, veliteli severní armády, a králi Vilému nesnadným proto, že hranice Čech byly rozsáhlé. I korunní princ pruský, jenž byl vojenským náčelníkem východní armády jmenován, žádal otce svého, by Slezsko, kteréž první na ráně bylo, nezůstalo bez ochrany. Usneseno v radě válečné, aby nejprve byla válka prohlášena Sasku, Hanoversku, Hessensku a Bavorsku. Prohlášení války Rakousku prozatím odloženo. Když pak Moltke. náčelník štábu a duše všech operací válečných nabyl jistoty, že armáda rakouská soustředila se v Čechách, doléhal na Bismarka, aby se déle na útok Rakouska nečekalo. K naléhání tomu sám král Vilém dal svolení k prohlášení války Rakousku. Moltke nařídil oběma armádám vtrhnouti do Čech a chrániti před pohromou válečnou vlastních zemí pruských. Před vypovězením války. Hned na počátku rozbroje vysvítala pro Rakousko větší důležitost bojiště severního než jižního v Itálii a byla tudíž i větší síla vojska a to 8 arm. sborů počítajících 265 tisíc mužů k výbojné válce proti Prusům ustanovena, kdežto menší armáda jižní pod vůdcovstvím arcivévody Albrechta toliko na odboj se měla postaviti. Prusové nelenili, zabrali po krátkém boji u Langensalzy Hanoversko, načež vtrhli do Sas. Armáda saská pod velitelstvím korun. prince ustoupila do Čech, Bavoři pak nejsouce na válku připraveni, nepřinesli Rakousku žádného prospěchu. Dne 21. června dodáno prohlášení války Rakousku předním strážím u Osvěčimi a u Cvikova. 22. června obdržel kor. princ Bedřich rozkaz, vpadnouti do Čech tak, aby spojení obou pruských armád v krajině Jičínské dosaženo bylo. Aby pak velitelství rakouské armády jaksi oklamáno bylo, nařízeno bylo 6. armád. sboru pruskému pohyby své tak zaříditi, jakoby Prusové směrem k Olomouci vtrhnouti zamýšleli. Všemu vojsku tohoto sboru byl dán rozkaz, tyto zprávy rozšiřovati v tom přesvědčení, že rakouskými výzvědy, na .patřičné místo doneseny budou. Ze všech končin pomezí českého docházely znepokojivé zprávy, že Prusové blíží se kvapně k hranicím a činěna opatření na železných drahách, aby nepřítel zadržen byl. Spojení Turnova s Libercem již 22. června bylo přerušeno a koleje vytrhány. O postavení a pohybech rakouského vojska, totiž hlavní armády severní neproslýchalo se téměř ničeho, Benedek choval operační plán v hlubokém tajemství. Panovalo vůbec mínění, že Benedek nechává nepřítele postupovati až k jistým místům, kde má postavení nepřekonatelné a odkud poraziv nepřítele, požene jej až do Berlína. Důvěra v něj byla tak veliká, že nikomu nenapadla možnost porážky vojska rakouského. Tak bylo i mezi vojskem. Mnozí mu však právem zazlívali, že zameškav obhájiti pomezí, vydává zemi Českou pohromám války. Nicméně naděje v nepochybné vítězství se udržovala, důvěra vzrůstala. Benedeka došla zpráva o úmyslech pruských tím způsobem, že rakouskými zvědy pomocí ručního přístroje v lese zachycen telegram, jimž se korunímu princi, v Nisse hlavní stan majícímu, vtrhnouti do Čech i kterými směry nařizovalo. Hlasy pruské o Čechách a obyvatelstvu. Že se Prusům země Česká líbila, není pochybnosti; poslyšme, kterak znějí lichotivé popisy země a národu jí obývajícího. Pruský návštěvník píše před samou válkou svému příteli: Jen osm dní cestoval jsem krajinou mezi Labem i Jizerou a pravím: Rozkošnějšího obrázku nenajdeš, o nehostinnosti a zdivočilosti lidu u nás roztrušované, nevím ničeho. Nech si vyprávěti o krajinách, vesnicích a městech, o lidu, jak jsem vše shledal. Jest to požehnaný, smysly ukojující, lahodný kus země, v pravdě země historická! Tak shledal jsem ji v krajině turnovské, sobotecké, v okolí Mnichova Hradiště, nejkrásnější kolem Mladé Boleslavě. Bohatství země propůjčuje krajinám zvláštní ráz. Není zde ovšem rozsáhlých rovin. Osada stíhá osadu a podobají se kraje ty krajinám dolnosaským více než slovanským. Bohatá krajina zvláště při Labi jest jedinou velikou zahradou, vesnicemi ozdobenou. Tážeš se, jak pak to asi vypadá uvnitř těch osad? Buď ujištěn, lépe než ti to bylo kdy líčeno. Není zde ovšem všude mohutných staveb s nádhernými vchody a ozdobami, spatříš zde ještě statky staromódní, dřevěné, slaměné střechy, okna nízká ale i příbytky hospodářské vkusně zařízené, jak to doba nová vyžaduje. Neníť zde zvláštních zjevů zámožnosti. Však ani chudoby. Každá česká osada skryta je v stromoví ovocném. jakož i každý jednotlivý domek. Tak také malebná jsou města česká. Netratí na půvabu, nejsou-li rozsáhlá. Náměstí měst i sebe menších mají ráz velkoměstský. Tu kostel a radnice, uprostřed pak nějaká socha, podloubí objímá celé náměstí, což mám za praktické a příhodné. Tu také "hostinec". Jako vše, má i ten svůj zvláštní ráz. Jest obyčejně rozsáhlý s nádvořím, v pravo místnost hostinská, vlevo kuchyně, v jejímž krbu stále oheň, a vůně pečeně projímá celý dům. O pohodlí v šenkovně postaráno dostatečně, naše velkoměstské hostince jsou toho zařízení holé záblesky. Pověstnou u nás byla čistotnost česká. Přijde na to, by ti, kdo tak praví, nejprve před svými dveřmi zametli. Opatření v českém hostinci jest vůbec výborné, nemluvě o pokrmech a českém pivě. A teď něco o lidu! Tak zlými jsem je neshledal, jak se u nás dosud soudilo, přítel, nepřítel, slyš pravdu. Čechové, jakkoliv nás příliš v lásce nemají, jsou přívětiví. Slušná otázka obdrží slušnou odpověď, kde pak se mi nedůvěřovalo jakožto cizozemci, nastoupila jakási zdrželivost, nikdy však úplné odmítnutí. Tu a tam spatříš něco jako nenávist, zostřený pohled, jakoby říci chtěl "však se opět shledáme", avšak na klidný dotaz následuje i klidná odpověď. Sklenici čerstvé vody obdržíš vždy ochotně. Chování Čechů jest vždy klidné, tiché a způsobné, kdežto naše pruské vystupování připomíná "těžké boty a ostruhy". Není země česká zemí bídy, ubožáctví, nevzdělanosti, do níž právě vstupují .prapory naše s lužických a slezských hor. Usmívající zahrada jest země ta, kde kostky rozhodující vrženy budou. Postup vojů pruských. Podivuhodná rychlost, s jakou Prusové na severním bojišti postupovali, objeví se co nejpatrněji krátkým přehledem pochodu a podniku jejich téměř den ode dne vykonaných. Dne 23. června vtrhla armáda severní pod princem Bedřichem Karlem směrem k Liberci. Téhož dne armáda Labská pod vedením generála Herwartha z Bittenfeldů překročila hranice české a táhla na pravém břehu Labe směrem k České Lípě. Protože pak armáda korunního prince pruského Bedřicha, 120.000 mužů čítající i krajinou naší se pohybovala, prosím, by laskavý čtenář s mapou Čech v ruce mne následoval. Armádní sbor Bonqinův na pravém křídle armád východní vytrhl také hned a byl 25. června již u Libavy, Schönberku a Waldenburku, sbor pak gardy téhož dne v Radku a Neurodě, kdežto V. sbor Steinmetzův Kladska a Vyserova dosáhl. Sboru pak VI. nařídil korunní princ, když již od jihu vpádu rakouského nebylo se obávati, by sledoval sbor V. a tím v bojích, jež sboru tomuto nastati měly byl vydatnou podporou. Vpád do Čech měl se vykonati třemi místy a to u Náchoda, Broumova a u Trutnova. Zdaří-li se, záviselo ovšem na nepříteli. Jsouť místa ta vlastní brány zemské východních Čech; kdo se jich zmocní dříve, má zajisté klíč domu v rukou. To věděli Prusové z dávné zkušenosti a dle toho se také řídili. Jakmile se objevili Prusové na pohraniční čáře české, tu již i všechen život a obchodní ruch tam zanikl. Toliko stráže a patroly obou stran obcházely hranice. Pohraniční obyvatelstvo české v těch krajinách jako všude jinde žilo v čase míru velmi přátelsky s pruskými sousedy svými. Docházeli k sobě vzájemně na zábavu i za obchodem. Ale teď jakoby uťal. Pruské obyvatelstvo, zvláště ženské, bylo na své rakouské sousedy zuřivo. Poštovní spojení s Pruskem přestalo. Také nekalá pověst předcházela Prusy; že prý berou mladé muže a řadí je mezi své vojsko; mimo to památku zanechali z války sedmileté, jako že vše. co jim do rukou padne, zabírají a domů dopravují. Předtucha blížících se svízelů války naplňovala všecky mysli, strach uchvácel šírou vlast. Zprávy o menších bitkách předních stráží ozývaly se vždy hustěji a obavy obyvatelstva tím větší, čím méně se strany naší na ochranu hranic českých bylo učiněno. Docela jiná opatření v tom ohledu učinilo Prusko. Dle zpráv od prusko-slezských hranic byla obrana dokonale zařízena. Zprava o tom hodnověrná líčila toto zařízení takto: V každé chalupě jest tolik sečné zbraně, kolik obyvatelů; zbroj ta sestává z holí dřevěných, tlustých, v nichž zastrčena jest tyč špičatá, opatřená sekerou po obou stranách, takže sekera po jedné straně vybíhá ve špičák, a po druhé straně má nad sekerou výběžek vyčnívající široký, sekací. Tyto nástroje po celých 6 neděl se už zhotovovaly v hraničních městech pruských; i děti mají takovéto zbraně, přizpůsobené jejich stáří. V každé vesnici je aspoň v každém druhém domě ručnice i dvojka a každý muž má pistoli. Občané sami ve dne v noci hlídku mají, jedni v obci, jiní na kopcích a po vojensku scházívají se u jistých středisk; při tom přísně se hledí, aby konání té hlídky se plnilo. Zároveň postaráno o vodu k hašení, o nástroje a osoby, jimž při tom určitá práce přikázaná. Pruským poddaným neposkytla se příležitost ku použití zbraní, aby obhájili svou půdu, neboť armáda pruská postupovala rychle ku předu. Proto nebylo také divu, že z krajiny broumovské, polické i náchodské prchali mužové, ženy i děti, slovem vše, co prchnouti mohlo před blížícími se Prusy dáte do vnitř země. Silnice od Broumova k Náchodu se dne 26. června 1866 odpoledne povozy vším možným naloženými..ani netrhla. Abych, jsa trochu zvědavým, na vlastní oči spatřil, jak ta naše brána náchodská opatřena proti vpádu našich ode dávna milých sousedů, vyšel jsem chutě a spatřil! V stodolách, jež v Náchodě stály na místě nynější továrny Doctorovy, umístěno něco kyrysníků, pak tu kdesi prý je půl setniny pluku Khevenhüllerova, u hostince Hejdovky stála 2 děla, na nichž dělostřelci hráli v karty, na dvoře byli huláni. Ani na mysl mi nevstoupilo, z toho všeho, že by mohla býti "vojna". A byla! Za nedlouho po příchodu do domova mého Žďárku, při samé hranici, přitrhlo 8 pruských dragounů, 40 střelců. Vyslovivše starostovi nějaké předpotopní požadavky, odtáhli. Avšak v tu dobu již pruský V. armádní sbor jako předlouhý had vinul se téhož dne odpoledne úžinou horskou, jež ze Slezska k Náchodu vede. Den byl jasný, vedra přibývalo. Tudy také později vtrhl VI. armádní sbor, jenž zatím v krajině kladské trval z té příčiny, aby možnému vtrhnutí vojů rakouských zabránil. Nejdále v tu samou dobu vnikl sbor gardy a to do výběžku broumovského; byloť úkolem jeho, aby v pádu potřeby V. sbor Steinmetzův u Náchoda a l. sbor Bonninův u Trutnova v boku podporoval v následující dny boje. Ve tři čtvrti na čtyři téhož dne 26. června, hnal se Náchodem pluk rakouských kyrysníku úprkem k hranicím pruským i také oddělení pěchoty Khewenhüllerovy č. 35 táhlo směrem k Slanému, pohraniční vsi pruské. Asi k šesté hodině zazníval rachot děl od hranic prusko-českých, od Náchoda 3/4 hod. vzdálených. Tu Metuj tvoří hranice. Nebylo ani jinak možno, než že postupující arm. sbor Steinmetzův při pochodu svém narazí na armádu Benedekovu k Josefovu všemi směry z Moravy spěchající. Prusové na hranici a v Náchodě. Generál Löwenfeld, vůdce pruského předvoje (avantgardy) měl uloženo, by 26. června dosáhl Levína a pošinul přední stráže až k pohraniční řece Metuji. Zvědové pruští přinesli mu zprávy dobré, jak že voje rakouské hromadí se u Josefova a jeden armádní sbor je u Opočna, Náchod pak a okolí že jsou zcela slabými silami opatřeny. Aby se o této posledrní zprávě přesvědčil, vydal se generál Löwenfeld na obhlídku až k samé Metuji. Zatím zjednaní tesaři, mezi nimi i Josef Žabka z Nového Města n. M., most dřevěný přes Metuj strhli, - jen tu černožlutě natřenou polovici - černobílou polovici pak ponechali, aby prý Prusy nepodráždili! Tesaři zanechali mostnice a ostatní části na břehu a uchýlili se do blízké osady Bělovsi; neboť jakmile rakouští dělostřelci spatřili na výšině za řekou modré kabáty a šíšáky pruských důstojníků, vyslali tam 2 granáty na pozdrav. Prusové nenechali rakouské střely bez odpovědi, hned ozvalo se 16-18 ran. "Tuto předehru pozoroval jsem s několika soudruhy", píše Fr. Žabka, rodák náchodský, "z lesa Montaci, s tak zvaného vrchu "Brabenečníka" asi půl hodiny. Pak bylo viděti, kterak pruští vojínové hrnou se s návrší u Slaného k Metuji; jedni poráží topoly u silnice a vrby, kdežto druzí přebrodili se na druhou stranu řeky a vidouce zde všecku hmotu rozebraného mostu složenou, dali se do práce, stavěli přechod, nedbajíce nebezpečí. Nehrozilo jim také, neboť hned při palbě pruských děl ustoupila ta ubohá rakouská posádka, zanechavši pěšáka Josefa Součka od 35. pluku ležeti při zahradní zdi celnice, kde střepinou pruského granátu, jenž na východní zeď celnice narazil, zabit byl. (Pomník)." Schylovalo se k 7. hodině, kdy prapor pěchoty pruské přešel na pravý břeh po mostě na kvap zřízeném. Ihned přikročili Prusové k stavbě ještě jednoho mostu. Též i jiná oddělení Prusův, jako 2 půlprapory pěchoty a l. škadrona dragonů přišly na půdu českou. Postupovaly také, hned k Náchodu, žasnouce nad snadným tím úspěchem. Důležitost bodu toho doznávali Prusové hlasitě, že skoro ani skutečnosti nedůvěřovali. Obávali se přepadení a proto postupujíce, prolezli téměř každou houštinu. "Tento průsmyk stojí za tři bitvy", zvolal jistý vyšší důstojník pruský, kdežto druzí se dokládali, že jim srdce prudčeji tlouklo, když spatřili tuto hrůznou úžinu. Největší hádankou bylo jim zanedbání zámku náchodského se strany rakouské. Jakkoliv zvědové ujišťovali, že tam ani nohy není, nevěřili, že by zámek ten prost byl vojska rakouského. Slabé oddíly vojska rakouského ustoupily až do Vysokova, nejsouce více znepokojovány po celou noc. Nyní nastal v Náchodě zmatek k nepopsání. Neblahá pověst, že Prusové mladý lid chytají na vojnu, vypudila mládež tu nadobro; co se mohlo sebrati, sebralo se a než minula hodina, byl Náchod jako po vymření. Vojsko jej opustilo, obyvatelstvo se rozutíkalo na místa bezpečnější, ponejvíce do lesů a do hluboké prorvy řeky Metuje a skalami věnčeného Pekla. V hlubokých lesích okolních a nepřístupných stráních pekelských panoval v tu dobu i později život prapodivný, celé rodiny se vším, co odnésti a odvézti se dalo, nahromaděno zde v divné směsi, i dobytek odveden a choval se dosti klidně. Každý vyhledal příhodnou skrýš a upravoval se po domácku. Toliko zvědové občas odcházeli, by se okolím poohlédli a možno-li nějaké zprávy o stavu věcí přinesli. Vše bylo jednomyslného smýšlení, že tady na Brance Prušáci dostanou co proto; ač bylo slyšeti tu a tam hlasy, že těch několik našich vojáků, co tu jsou, nepřítele nezadrží, nepřijde-li do rána notná posila.V Náchodě zůstal starosta Rokoš a obecní radní. Kdo mohli utekl. Prusové bez překážky vtrhli do Čech a to na místech, kde snadno mohli býti odraženi. Za takové místo takořka nedobytné považuje se průsmyk náchodský a pak - Branka. V půl hodině byli .Prusové v Náchodě. Generál Löwenfeld nařídil plukovníku Bélovu, aby sbory svými Náchod obsadil. Tento zarazil na náměstí, povolal starostu a radní, přikázal, by se ihned domy otevřely, a sláma na náměstí vynesla ku přenocování vojska pod šírým nebem. Hned pak také vyslány: půl praporu 34. pluku na výšiny jižní od silnice k Starému Městu, půl praporu téhož pluku na výšiny severní, části myslivců kázáno obsaditi zámek nehájený, l. setnina zůstala v městě a vysílala stráže po silnici směrem k Vysokovu. V noci téhož dne 26. června sehnali Prušáci s velkým úsilím přece 6 mladíků, mezi nimiž učitel Nemasta, Šafař, Pepink a jiné a to do staré školy, kde nuceni psáti proklamaci okupujícího generála Steinmetze, kterou tuto, jak mi sdělena byla, podávám: Občané království Českého! Dle vyššího nařízení překročil jsem se svou armádou u Náchoda Vaše hranice. Vaše vláda chtěla míti válku, nikoliv ale my; přináším válku jen vládě a těm, kteří by s ní stejně smýšleli a ji v tom jakýmkoliv způsobem podporovali. Takové a podobné osoby propadávají pruským vojenským zákonům, což pro uvarování tímto veřejně oznamuji. Každý pokoje milovný a svého obchodu si hledící občan stojí pod ochranou chvalně známé pruské vojenské discipliny a nemá se čeho obávati i žádných jiných útisků, jakých se mají obávati ti, kteří drží s prvnější vládou. K břemenům, které má země nésti hlavně a především, přináleží zaopatření vojska. Zákony, dle kterých se to má státi, budou oznámeny. Očekávám z ohledu toho se všech stran úplnou dobrovolnou poslušnost, kterouž od země neb od jednotlivců požadovati musím a přislibuji navzájem každému, který to vše vyplní, ochranu a pomoc při každé nepříslušnosti. V Náchodě, dne 27. června 1866. Komandující generál: Stehimetz. Tím časem pracováno usilovně na jiném přechodu přes Metuj na hranici. V 09. hod. přešel prapor II. pluku 37., pak 2. škadrona 4. pluku dragonů; ostatní sbory pruského předvoje tábořily u Slaného, hlavní páté těleso armádního sboru Steinmetzova pod generálem Kirchbachem bylo u Dušníků, zálohy kdesi u Vyserova, tedy 3 míle daleko. Mělť sbor ten V. v celku 21 1/2 praporů pěchoty, 13 škadron a 90 děl, 1/2 praporu u zavazadel. Aby hlavní síla Náchoda dosáhla, k tomu bylo třeba nejméně 8 hodin času. Generál Löwenfeld ubytoval se v hostinci "Na Hejdovce" blíže celnice, kde došel ho rozkaz velitelství sboru, by předvoj o 5. hodině ranní 27. června se dal na pochod směrem západním; nebyloť v hlavním stanu dosud známo, že Náchod již obsazen. Tu také, maje před sebou velikou mapu, konal u přítomnosti štábního důstojníka majora Zimieckého přípravy pro den budoucí. Byl si vědom, že obsadiv Náchod a západní okolí, překročil rozkaz vrchního velitelství; vždyť mohl se nadíti, že slabý předvoj jeho může každou chvíli přesilou býti napaden; došlyť ho zaručené zprávy, že VI. armádní sbor rakouský pod generálem Rammingem táboří u Opočna, sotva 3 hodiny cesty vzdáleného. Nicméně tak snadné obsazení průsmyku náchodského i výšin v okolí "Branky" bylo velmi lákavé. Což kdyby se mu podařilo body vynikající i samu "Branku" tak dlouho udržeti, až by posily se přiblížily, neb i včas dorazily? Když pak opět a opět v mapu nahlížel, obrátil se k majoru Ziemieckému slovy: "Nařizuji, by plukovník Belov zítra ráno o 6. hodině vytrhl s předvojní zálohou svou směrem k Vysokovu až k místu, kde odbočuje silnice novoměstská". Rozkaz ten ihned dodán plukovníku Bélovu, jenž dvěma půlpraporům vpřed pošinutým velel. Předvoj pak, jenž v 6 hodin na pochod dáti se měl, obsahoval 6 praporů pěchoty, 2 batterie děl (batterie 6 děl) a 4. pluk dragonů. Noc z 26. na 27. červen byla vskutku krásná, ani větérku nebylo cítiti; jen cosi vážného, očekávaného tížilo mysl. Mluvilo se mezi nemnohými občany hronovskými na náměstí skoro šeptem o Průších, o Náchodě a o Polici; většina obyvatelů uchýlila se již do okolních lesů, nejvíce do Maternice, mladí vzali již v poledne do zaječích a tak se "utíkajíce před Prajzy" šťastně dostali až do Uher, kde si 6 neděl při mnohé bídě a nouzi hověli! O 9. hodině večerní přichvátala od jihu 1/2 škadrona našich hulánů. Pokleslá mysl oživovala; proto kde kdo snášel vojínům zákusky pivo, víno. K otázkám po Průších byla jediná odpověd: "Jděte spokojeni domů, nikdo však za námi"! Kratičká letní noc uplynula bez zvláštních příhod. Pokračování.