Novoměstský kurýr - Nové Město nad Metují - Historie regionu

Bitva na Dobeníně - 2. část

Uvádím zde druhou část knihy "Bitva na Dobeníně",
kterou sepsal Karel Janků, řídící učitel v.v. v Novém Městě nad Metují, pamětník tehdejších událostí,
poprvé bylo vydáno v r. 1908.
Text neupraven, je v původní podobě tehdy vydané knihy.
Uvedeno při příležitosti 140. výročí bitvy v letošním roce (2006).

Obsazení brány zemské, Dobenín.
Jak rozkazem gen. Löwenfelda ustanoveno, vytrhl plukovník Belov z Náchoda o 6. hodině směrem k zapádu. Ačkoliv přední stráže večer na všecky strany vyslané každý kout opatrně prohlédly, očekával plukovník Belov, že průsmykem náchodským bez boje neprojde, proto také všecky oddíly jeho sboru se zbraní připravenou postupovaly k Starému Městu a k místu, kde silnice novoměstská vlevo k jihu stoupajíc na výšinu Branky samé, vzhůru k lesům braneckým na vysočinu Dobenína se vine, kdežto silnice náchodsko-skalická za krátko též k Vysokovu stoupá a hlubokou úžlabinou obce té při západním konci skoro úplnou rovinou končí. Poněvadž o území jižně Vysokova, o svah a planinu vysočiny Dobenína tak krutě a výhradně až do hodin odpoledních bojováno, třeba lépe si ho povšimnouti s mapou v ruce.Vrch Dobenín, jako mocná závora tarasí průsmyk náchodský na západě; nejužší pak místo jest tak zvaná "Branka". To jméno mají také lesy, které východní příkrou část Dobenína pokrývají. Vysočina Dobenínská, jižně Vysokova ležící, jest planina neveliká a sklání se k jihu a západu mírným svahem, tento pak končí planinou osadami Provodovem, Šonovem a jinými jako posázenou.
Větší část výšiny Dobenína i svahu uvedeného jsou pole, menší lesíky, stromy třešňové v řadách i sadech, po svahu více vodních výmolů, nejhlubší z nich "Zádolí", strž vodní, táhnoucí se od novoměstské silnice šikmo k evangelickému kostelu při jižním cípu Václavic.
Osada Václavice, stojící asi v . místech zhynulé osady Dobenína, táhne se po svahu k jihozápadu, kde v nejvýše položené části jest starobylý kostel sv. Václava a končí evangel. kostelem skoro na rovině proti dvoru Šonovskému. Železné dráhy nyní Václavice protínající r. 1866 nebylo.
S Dobenína skytá se rozkošný pohled na požehnané nivy české ku Hradci Králové, Chlumu, Zvičínu a Krkonoším, k východu zavírá pohled ten horstvo pohraniční, kterým vedla stezka kladsko-polská, předky našimi vždy bedlivě střežená, ježto tudy vždy naši "přátelé" nevítanou návštěvu konali. Pohledu s výšin braneckých ani dosti nasytiti se nemohl pruský král Bedřich, kdykoliv byl v Čechách návštěvou. K vylíčení krásy té nestačí péro mé; to nutno viděti.
Proto zprávy pruských vojevůdců, že rozhled s výšiny té jest nesnadný, třeba odsouditi; vždyť každé hnutí rakouských vojů výborně pozorovali a dle toho se uvelebili.
Obraně pruského předvoje generála Löwenfelda toho dne 27. června 1866 nehodila se tak posice při novoměstské silnici po výšině dobenínské po okraji lesů se vinoucí z toho důvodu, že v zadu k Metuji je sráz příkrý a postavení toho jednou ztraceného, nedalo se více dobýti.
Tím spíše, výbornou obrannou posicí pruskou byl svah Dobenína jihozápadní, čára vedoucí od usedlosti Sochorovy, myslivna s lesíky, osada Václavice s kostelem, lesy provodovské. Docházela 8. hodina, kdy předvojná záloha pruská s 2 prapory (II. a III. pl. 37.), 2 setniny myslivců, 2 škadrony dragonů a l. batterie (6 děl) byla u rozvoje silnic uvedených - západně Starého Města. Toliko 1/2 prapor Bojanův večer ke Kramolně na obhlídku vyslaný dosud se nevrátil a to snad pro nesnáze, jež tam území samo tvoří.
Zpráv o postupu rakouských sborů v tuto stranu nebylo, až na ty, které vyslanými výzvědy večer doneseny byly.
Aby tedy jakýchsi bližších zpráv o pohybech nepřátelských nabyli, vyslali Prusové l. škadr. 4. pluku dragonského po novoměstské silnici směrem k Vrchovinám, co podpora vysláno za ní oddělení myslivců; l. setnina myslivců vyslána ke Kramolně, kde prý objevila se rakouská jízda; 2 škadrony hned ať vytrhnou k Vysokovu co možno nejdále, za nimi postoupí 1/2 praporu pluku 37. a oddíl myslivců ku střežení důležitého tohoto průchodu.

Předehra.
Když velitel V. armádního sboru generál Steinmetz do Náchoda dorazil a zprávu přijal, že předvojní záloha k Nov. Městu a Vysokovu vyslaná, na nepřítele nenarazila, byl i Steinmetz toho mínění, že tento den asi mine bez vážnějších událostí a proto nařídil chefu gen. majoru Wittichovi, by poslal do Hronova zprávu; že podpory sboru gardového, tudy k Náchodu i k Úpici se rozdělujícího pro dnes nepotřebuje.
Nařízeno zároveň, by celý předvoj (avantgarda) v těch místech, kde právě se nalézá, se utábořil. Ještě nařízení to nebylo jednotlivým částem předvojs., dodáno, když asi o 8 a 3/4 hod. hlídka dragonů směrem k Novému Městu n. M. vyslaná, přikvapivší, přinesla lístek tohoto obsahu:
"S výšiny Branky pozorují se nepřátelské voje, směřující novoměstskou silnicí k České Skalici; přední jejich stráže dostihly Šonov, Provodov, Domkov; naše přední stráže byly rakouskými myslivci napadeny."
Gen. Löwenfeld podal zprávu tu i vrchnímu velitelství armádního sboru, spěchal odtud k Star. Městu. Tam u rozvoje silnic, zaraziv u 2. praporu pluku 37. (Eberstein) pravil k plukovníku Bélovu: "Tam dole to již praská, veďte oddělení toto ihned přímo přes výšinu tuto proti Rakušanům, pošlu vám posilu!"
Již také táhl prapor ten přese vše, .co v cestě bylo v největším kvapu k výšině Dobenínské, odkud brzy celé území okolní přehlédnouti se dalo. Batterie brigádní vytrhla na výšinu. Tu nařídil pluk. Belov, by 1/2 setnina myslivců obsadila jižní okraj lesů provodovských (Firbasův), táhlyť se lesy ty asi 100 kroků pod nynější nádraží). 2. prapor 37. pluku odbočil vpravo s novoměstské silnice, směřuje k panské třešňovce, (kde se říká "u Smrčků"). Sotva se první modré kabáty východně nad panskou třešňovkou ukázaly, padly první rány rakouských děl; již i osada Václavice byla rakouskými myslivci obsazena; vždyť ihned nastala přestřelka mezi osadou a lesy provodovskými, pruskými myslivci obsazenými. Bylo krátce před 9. hodinou, kdy tato předehra započala.
Vše, co v St. Městě se nalézalo, povoláno na výšinu.
A kde asi byla hlavní síla pruského V. armádního sboru? Po pochodu čtyřhodinovém vše odpočívalo mezi Jelenovem a Levínem, tedy ještě asi 12 km daleko, toliko jízdní brigáda Wunckova dorazila do Žakše, blíže Chudoby. Pakli brigády rakouské, jež z nařízeni Rammingova směrem ke Kleny se pohybovaly a jichž předlouhé proudy Prusové s Dobenína pozorovali, vší silou na tento pruský slabý předvoj brzy udeří a do úžlabiny náchodské srazí, bude cesta zatarasena.
Teď záviselo vše od toho, zdali pruský předvoj se udrží, dokud vydatná posila nedojde. Starý lišák Steinmetz kázal vytrvati. Když mu generál Löwenfeld, jsa přesilou napaden, ohlásiti dal, že silně tisknut, bude nucen ustoupiti, dostalo se mu této odpovědi: "Domnívá-li se pan generál, že se neudrží, nechť ihned odevzdá velení prvnímu podřízenému důstojníku". A nyní již na čase poohlédnouti se po poměrech na straně vojů rakouských.

Poměry v armádě. VI. arm. sbor Rammingův.
Několika proudy valila se severní armáda rakouská, čítající 8 armádních sborů od Olomouce k hranicím českým i dále v krajiny východních a severních Čech, jakmile vrchní velitel její zbrojmistr Benedek o úmyslech pruských jistoty nabyl.
Všech dopravních prostředků užito i doprava osob a zboží na drahách zastavena, by co možno nejrychleji jednotlivé armádní sbory na místa dle válečného plánu předem určená dopraveny byly. Nelze se diviti, že vojsku všeho druhu snášeti bylo svízele a útrapy rozličné. Prapory nocovaly ponejvíce pod šírým nebem; nestačil setnině jeden neb i 2 příbytky; také nebylo potřebné slámy; i opatřování vojska bývalo nedostatečné. Při obyčejných poměrech stačila by dávka peněžitá 24 kr. na osobu zcela dobře; nyní však, kdy transporty vojska ponejvíce jedinou silnicí se pohybovaly, stouply ceny životních potřeb nesmírně; bylyť i osady, kde i za peníze nebylo ničeho k dostání. Brzy však zapomínalo se na přestálé trampoty, neboť příčinou všeho bylo Prusko, to nenáviděné Prusko a s velikou chutí chápalo se vše zbraní, by pomsta vykonána byla za hříchy, jichž se tento nepřítel na říši naší po věky dopouštěl.
Dne 26. června 1866 přitrhl do města Opočna ubytovací oddíl VI. armádního sboru, by příhodná místa k táboření sboru toho vyhledal a opět i další pochod usnadnil; byloť sboru tomu vrchním velitelstvím uloženo ve dvou dnech krajiny města Jaroměř-Miletín a okolí dosáhnouti.
VI. armádní sbor pod vůdcovstvím podmaršálka barona Ramminga měl 27.149 mužů, 587 koní a. 72 děl. Toho dne odpoledne také sbor ten na určité místo dorazil. Brigáda Jonákova, jíž i pluk hulánů Clamových přidělen, byla v Křovicích a Valu, brigáda Hertweckova v Dobrušce a Pulicích, části v Provozi, brigáda Rosenzvveigova v Bohuslavicích a Pohoří, konečně brigáda Waldstättenova v Meziříčí a v Rohenicích. Záloha dělostřelecká spolu se sborem zásobovacím v Přepyších a Ocelicích. Každá brigáda obsahovala 2 pluky pěší, 1 prapor myslivců, 1 batterii o 8 dělech. Velitelství sboru umístěno v zámku opočenském, jehož majitelem jest kníže Coloredo Mansfeld. Krátce na to, sotva že brigády tyto se ubytovaly, došel brigádníka Hertwecka a Jonáka rozkaz, vyslali silná oddělení k Novému Hrádku a Olešnici z té příčiny, že Prusové překročili hranice od Dušníku a pravé křídlo sboru Rammingova ohrožují. V tu stranu a to do Bystrého a Ohnišova vyslán tedy 14. prapor myslivců, 1 prapor pluku korunního prince pruského, směrem k Novému Městu vytrhlo 1 1/2 škadrony Clamových hulánů. Pozdě v noci vrátily se oddíly tyto zpět, když shledáno, že Prusové, vykonavše v Olešnici rekvisici potravin, opět odtáhli. Ještě na večer ohlášeny jednotlivým sborům rozkazy pro pochod budoucího dne 27. června, z kterých zřejmo bylo, že armádní sbor má u České Skalice postavení zaujmouti a předvoj - směrem k Náchodu pošinouti. Však stalo se, co očekáváno nebylo. V noci o 1 hodině 30 min, přinesl důstojník hlavního stanu Benedekova zcela-změněné rozkazy pro 27. červen. Když Benedek dorazil do Josefova, došly ho zprávy od Náchoda a Broumova, též od Trutnova, že Prusové buď již hranice překročili, neb silnými sbory průsmyky horskými do Čech vniknouti se chystají.
O tom nebylo tedy více pochybností nižádných; vzdor tomu umínil si Benedek armádu svou v krajině Miletín - Hořice soustřediti. Usneseno v radě válečné při tom setrvati, když zvláště náčelník generál, štábu Krismanič důrazně o usnesení to se zasadil.
Mimo to, že postupující armádou pruskou mohl býti bok soustřeďující se armády ohrožen, usneseno vyslati v ty strany armádní sbory a to VI. a X. směrem k Č. Skalici, III. a VIII. směrem ke Trutnovu. Měl Benedek v úmyslu předem armádu prince Bedřicha Karla poraziti, pak vší silou na armádu slezskou se vrhnouti. Z té příčiny nařídil veliteli saského sboru korunnímu princi v Mladé Boleslavě, aby Turnov a Mnichovo Hradiště za každou cenu udržel.
V tu dobu obecný lid měl každého neznámého příchozího za vyzvědače, ovšem mnohdy zcela bezu všeho důvodu. Za to ale teprv, když válka byla na krku, rozpomínal se na divné osoby, jež celé měsíce předcházející z rozličných lichých důvodů v osadě přebývaly aneb občas se objevovaly, krátce pak před vypuknutím nepřátelství zmizely!
Avšak vraťme se opět k událostem výše uvedeným. Po skončeném usnesení v hlavním stanu Benedekově sepsány rozkazy jednotlivým armádním sborům okolo 8. hodiny večerní, došly však barona Ramminga teprv po 1 hod. v noci, tedy více než za 5 hodin. Kdo tím vinen? Pěšky dojdeme z Josefova do Opočna skoro za 3 hodiny a to bez namáhání, jezdec dříve než za 2 hodiny!

Rozkaz hlavního stanu Benedekova uvádím beze změny; zněl takto:

"VI. armádní sbor vytrhne 27. června o 3. hodině ranní z Opočna a to směrem k Č. Skalici, tu zaujme postavení, předvoj vyšle k Náchodu. Záložní 1. divise jízdy podřizuje se sborovému velitelství. Sborové jízdy užije se v sesílených oddílech v čele i v obou křídlech a to co možno nejdále. Účelem nařízení toho jest, by kryto bylo soustředění armády u Josefova, nemá však býti závadou nepřítele - kde se objeví se vším důrazem napadnouti. Pronásledování nepřítele nechť koná se v mezích úkolu samého a nesmí prozatím příliš vybočiti. O síle nepřílele čekám brzkou zprávu".

Pravé zděšení nastalo v Opočně i po celém táboře tak rozlehlém.
Ihned a bez dlouhého přemýšlení pracováno v gen. štábu o nových rozkazech a teprv skoro o 2 a 1/2 hod. vydán rozkaz tento:

"Brigáda Hertweckova vyrazí o 3. hod. ranní přes Běstviny, Spy, Nové Město n. M., Vrchoviny do Vysokova čelem k východu, brigáda Jonákova potáhne o 3 1/2 hodině ranní přes Spy, Nové Město n. M., Vrchoviny, Šonov, Provodov do Kleny; brigáda Rosenzweigova o 3. hod. ranní z Bohuslavic přes Černčice, Krčín, Lhotu, Spytu k České Skalicj a zaujme postavení na pravém břehu Úpy, severně od posledně jmenovaného místa čelem k východu; brigáda Waldstättenova vytrhne o 3. hod. ranní přes Rohenice, Slavětín, Roztoky, Jesenici ke Spytě a k Č. Skalici a zaujme postavení čelem k východu. Záložní dělostřelectvo za brigádou Waldstättenovou k Říkovu, setnina zdravotní do Zájezdu, zásobárny do Josefova.
Vojsko utrmáceno pochodem předešlých dnů, ponořeno v hluboký spánek, nikterak nemohlo pochopiti tak krutý rozkaz, i nemyslelo jinak, než že Prusové jsou již za humny. Vzdor tomu vše chystalo se na další pochod bez jakéhokoliv občerstvení, přemnohý již na cestu poslední. Tlumoky naplněné všemožnými maličkostmi, šatstvem, prádlem, chlebem, k tomu těžká zbraň, žaludek prázdný - možno se tu diviti, že tu a tam ulevováno rozličnými poznámkami. Avšak rozkaz byl tu; jako na ráz stály řady k pochodu uchystány.
Hudba hrála, pochod započal a za nedlouho zapomnělo se na hlad i obtíže cesty.
Pamětníci doby té vypravují takto:
Ráno 27. června husté kotouče prachu zvedaly se nad. silnicí blíže Nového Města n. M. Rakouské pluky VI. sboru (Rammingova) teď od Dobrušky kvapily přes Nové Město na bojiště. Vojsko bylo utrmáceno dlouhými pochody, hladovo a žíznivo, nicméně zmužilost na každé tváři, odvaha v každém zraku! Šli dobře statní ti hoši sotva se kde zastavujíce, aby požádali o trochu vody. Byla to pestrá směsice: myslivci, pěší pluky: Kellnerův, Gerizutti, princ pruský, Wasa; huláni Clamovi, prince Holštýnského a dělostřelba. V Novém Městě vědělo se, že Prusové jsou v Náchodě i na Brance; přinesli zprávu tu prchající z Václavic. V nejlepším úmyslu radili rakouským důstojníkům, aby od Vrchovin vedli voje své silnicí vzhůru, takže přijdou na samý vrch a Prusům zrovna v bok; ano mnozí se nabízeli, že je sami bezpečně vyvedou až na Branku nepříteli do levého boku.
Leč vše nadarmo. "Wir kennen keine Branka", bylo odpovědí ochotným našincům!
Bubny zavířily, hudba zahrála, obyvatelé kývali vojákům "s bohem", sbory ubíraly se k Vrchovinám.
Baronu Rammingovi, veliteli VI. armádního sboru nikterak neušlo, že vrchního velitele jakási nejistota ovládá.

Nepřítel byl v tu dobu kdesi v horách, ten přece nemohl postavení hlavní armády 28. června již ohrožovati.
Mělť Benedek do té doby tolik vojů, že bylo lze jej snadno odrazili. Krytí boku u České Skalice znamenalo přece obranu, naproti tomu rozkaz - nepřítele kde se objeví - důrazně napadnouti a vyslání jízdy na vše strany, - toť opět útok.
Ostatně kritika bojů r. 1866 poukazuje na to, že nemohlo být úmyslem Benedekovým nechati jednotlivé sbory armádní a ku krytí hlavní armády v krajině josefovské se soustřeďující proti přesile nepřítele opotřebovati. Nejasnost rozkazů vydaných! Tak kritika.
Ramming chtěje vyplniti rozkazy mu dané, umínil si postupujícímu nepříteli východ z průsmyku náchodského vůbec zameziti aneb jej tam zapuditi. Že nepřítel přední stráže u Náchoda napadl a že tyto k Vysokovu ustoupily. Ramming zvěděl ještě na Opočně, jakož že nepřítel úžinou horskou postupuje. Z té příčiny nařídil i brigádníku Hertweckovi pochod od Vrchovin k Vysokovu, kterýžto postup vede přes vysočinu Dobenín-Branku.
Jelikož jednotlivé brigády po různých osadách kol Opočna rozloženy byly, nemohly v ustanovený čas ležení opustiti a zpozdily se o jednu až 2 hodiny.
Tak se stalo, že brigáda Hertwekova teprv ke 4., brigáda Jonákova o 5 1/2 hod. vytrhly. Brigáda Rosenzweigova k 5. hod. zároveň s brigádou Waldstättenovou na pochod se daly. Velitel baron Ramming opustil Opočno o 5. hodině a stihl do České Skalice před 8. hodinou.
Jelikož se voje prvních dvou brigád skoro stejnými cestami pohybovaly, již ve Spy i ve Vrchovinách se setkaly, celá hodina času se ztratila, než se pásmo vzájemně spletených a zamotaných vojů opět rozvinulo.

Brigáda Hertweckova uchyluje se od směru jí vytknutého.
Jak předem uvedeno, obdržel G.M. Hertweck od hulánů 1. záložní divise. jež z Nového Města n. M. na stanoviště brigády Solmsovy ke Skalici povolána byla, určité zprávy o nepříteli na výšině dobenínské, z čehož soudil, že nepřítel v značnější síle na příč silnice novoměstské směrem k Novému Městu n. M., tedy čelem k jihu stojí; zevrubnějších zpráv také nebylo. Není to také nikterak s podivením, neboť brigádě té přidělený oddíl jízdy nestačil k zevrubnému prozkoumání celé krajiny a ku zjištění síly nepřítele: poněvadž pak brigáda Hertweckova skutečným předvojem VI. armádního sboru byla, muselo veliteli na tom záležeti, by všecky uvedené okolnosti poznal. Byloť sboru VI. s dostatek jízdy přiděleno, nebylo jí však tam dostatečně, kde jí právě nutně třeba bylo; jinak by se brigádník Hertweck dopátrati musel, že jižní svah Dobenína směrem k Vrchovinám a Novému Městu n. M. jen zcela nepatrnými oddíly nepřátelskými jaksi jen střežen jest.
V bludném svém domnění umínil si tedy nepřítele s boku a to od Šonova napadnouti.
Aby úmysl svůj kryl, vyslal od Vrchovin vzhůru po silnici směrem k lesům Branky 2 půlsetniny III. praporu pluku Kellnerova č. 41 a o něco později III. prapor Gorizutti č. 56 pod podplukovníkem J. Rakowichem směrem k Václavicím, sám pak brigádník Hertweck s hlavní silou ubíral se k Šonovu, čímž opět hodina času na zmar přišla, čehož nepřítel tak výhodně použil.
Mnoho-li pravdy na pověsti, že při pochodu Novým Městem raděno bylo, by se přímo na Branku táhlo, ježto lesy a příkré stráně východní dostatečné ochrany v pravém boku skytají - osobně potvrditi nemohu; ale padla-li slova ta: "Wir kennen keine Branka" (neznáme Branky), pak stala se osudnými. To potvrzuje kritika bojů jedné i druhé strany. Zcela poblízku byly brigády rakouské, které postup i útok brigády Hertweckovy kdykoliv v levém boku co nejdůrazněji podporovati mohly. Naděje bar. Ramminga, kterou v postup brigády Hertweckovy kladl a kterýžto postup zřejmě rozkazem svým označil, snadno byla by se splnila. Než stopujme dále pochod brigády té.

Pokračování