PC print služby - Nové Město nad Metují internetové noviny - Jarní procházka
                                                                              
NÁVRAT NA VSTUPNÍ STRANU NOVOMĚSTSKÉHO KURÝRA
Poslední aktualizace 31.10.2011
STRÁNKY JSOU VE VÝROBĚ - PROSÍM O STRPENÍ
    AKÁT.
Robiniapseudoacacia, trnovník akát, †(jedovatý)

Popis.
Keř nebo strom s rozložitou korunou a kůlovým kořenem s bohatými povrchovými kořeny. Listy má střídavé, lichozpeřené, s 5 – 9 jařmy, palístky šídlovité, opadavé. Květy v úžlabních hroznech jsou řídké, zpočátku napřímené, později skloněné. Kalich je široce zvonkovitý, světle zelený, korunní listy mají tenké, bílé nebo nažloutlé nehty. Motýlokvětá pavéza je nazpět ohnutá, květ má křídla s oušky a široký člunek. Čnělka je prohnutá vzhůru a je opatřena kartáčkem chloupků.
Plody jsou tmavé lusky se 4 - 10 semeny. Otvírají se v zimě. Kvete v květnu a červnu.

Výskyt.
Byl dovezen ze Severní Ameriky. Sází se ve stromořadích, parcích i ve volné přírodě. Velmi úporně se šíří a vytváří divoké porosty.

Užívaná část.
Květ (Plos robiniaepseudoacaciae).

Sběr a úprava.
Z jara v květnu a v červnu se sbírají květy s kalichem bez dalších příměsí a opatrně se suší ve stínu. Vyjma medonosných květů je celý strom jedovatý.

Účinné látky a působení.
Květy obsahují neznámý alkaloid a ricinu podobné toxalbuminy robin a fasin. Robin způsobuje jako ricin aglutinaci (shlukování) červených krvinek. Dále se zjistil sinigrin, robinin, amygdalin, hodně tříslovin, kyselina glykosyringová a silice.
Otrava akátem se projevuje kolikovými bolestmi, např. u dětí po žvýkání žlutých kořenů a dřeva, které zaměňují za „sladké dřevo" lékořice.

Užití.
Jako spazmolytikum, emetikum a purgativum. Bez lékařského dohledu se užívání akátových drog ve větších dávkách nedoporučuje. V menším množství se přidávají do čajů.
Květní droga se používá při křečích žaludku a hladkého svalstva střev. Odvar kůry jako projímadlo (robin).
Čerstvá kůra mladých větví se užívá v homeopatii při žaludečních poruchách a při hyperaciditě žaludku. Dřív se používala místo chininové kůry jako lék proti zimnici.

Poznámka.
V pozdním létě se akát – trnovník - někdy omylem zaměňuje za jerlín japonský (Sophora japonica).
    ANDĚLIKA.
Archangelica officinalis (Moench) Hoffm., andělika lékařská.

Popis.
Mohutná bylina s řepovitým odenkem a hnědými kořeny. V prvním roce vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a čtvrtém roce kvete. Plody přináší jen jednou, pak odumírá. Přímá, dutá a rýhovaná lodyha je až 200 cm vysoká. Listy jsou až 90 cm velké, v obrysu trojboké, silně pochvaté, trojené a dvakrát až třikrát zpeřené. Koncové květní okolíky, až 15 cm v průměru, mají 30 - 40 paprsků a jsou zelenobílé. Vejčité až podlouhlé dvojnažky jsou barvy nažloutlé. Kvete v červenci a v srpnu.

Výskyt.
Roste v Evropě a v Severní Asii. V některých zemích, např. v ČSSR, se pěstuje. U nás nalézáme andělíku většinou ve vyšších polohách, u lesních potoků a na pasekách.

Užívaná část.
Kořen (Radix angelicae)a plody (Fructus angelicae).

Sběr a úprava.
Z pěstovaných rostlin se v září a v říjnu druhého roku sbírá kořen. Rychle se omyje, silnější exempláře se půlí; suší se ve stínu. Teplota při event. umělém sušení nemá překročit 35 °C. Droga snadno vlhne, a pak bývá napadena hmyzem. Plody se sbírají v srpnu a v září seřezáváním zralých částí okolíků, které se pak dosuší, vydrolí a vytřídí. Droga má typický kořenitý pach a ostře kořenitou a hořkou chuť.

Účinné látky a působení.
Kořen a plody obsahují hlavně silici a terpeny (kořen 0,3 - 1 % plody 1 - 2 %) s hlavní obsahovou složkou felandrenem, pinenem a cymolem. Dále obsahují hořčinu angelicin, furokumariny a jiné látky.
Andělíka působí povzbudivě na sekreci žaludečních šťáv a uklidňuje zvýšenou střevní peristaltiku. Ve velkých dávkách může zprvu působit povzbudivě, ale později ochromuje ústřední nervovou soustavu. Zevně mírně dráždí kůži. Andělíka patří k rostlinám, které vlivem furokumarinů vyvolávají fotosensibilizaci, tj. přecitlivělost vůči slunečnímu záření. Je-li kůže ozářená, může vytrysklá šťáva vyvolat kožní projevy.

Užití.
Vnitřně v nálevu jako stomachikum a karminativum (půl čajové lžičky na šálek vody jednou denně před hlavním jídlem). Používá se při nemocech trávicí trubice (při nechutenství, při nedostatečné sekreci žaludeční, k zvýšenému vylučování žluči aj.). Zpravidla se užívá v kombinaci s jinými žaludečními prostředky.
Osvědčuje se rovněž jako prostředek podporující odkašlávání a jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní (ve formě lihového roztoku Spir. Angelicae comp.). Obklad z odvaru se používá při myalgiích.

Léčiva.
Kořenová droga je součásti čajového přípravku Valofyt a Stomaran.
  ANÝZ.
Pimpinella anisum, bedrník anýz.

Popis.
Jednoletá bylina s vřetenovitým oddenkem a s jemně rýhovanou, přímou, nahoře větvenou, až 50 cm vysokou lodyhou a listy trojího druhu. Spodní jsou jednoduché, srdčitě okrouhlé a zastřihovaně zubaté, prostřední jsou jednoduše zpeřené a horní trojčetně peřenosečné. Všechny listy mají velké pochvy. Bílé květy jsou uspořádané v okolíky se 7 - 15 paprsky. Plod (dvojnažka) je štětinatě br vitý. Všechny části rostliny aromaticky voní. Kvete od června do srpna.

Výskyt.
Anýz pochází z Přední Asie. Dnes se v mnohých evropských zemích hojně pěstuje. U nás vzácně.

Užívaná část.
Plod (Fructus anisi vulgaris).

Sběr a úprava.
Plod se sbírá v srpnu a v září, když prostřední část okolíků žloutne a dvojnažky se šedozeleně zbarvují. V té době se okolíky seřezávají a plody se nechávají dozrát. Vyčistí se a v tenkých vrstvách se ještě dosuší. Droga má silně kořenitý pach a sladkou chuť. Ve farmacii se užívá k přípravě aromatických vod, lihů, sirupů a léčivých čajů, v domácnosti jako koření. Doporučuje se před použitím semena mírně stlačit, ale ne drtit.

Účinné látky a působení.
Plody obsahují hlavně silici (1,5 - 6 %) s hlavní obsahovou složkou anetholem.
Anýz má silnější protikřečový účinek než fenykl a kmín, silně povzbuzuje sekreci všech žláz, i mléčných. Uplatňuje se jako karminativum a expektorans zejména v dětské praxi. Silice se částečně vylučují plícemi a příznivě ovlivňují sekretolytickou činnost v dýchacích cestách.

Užití.
Vnitřně v nálevu jako karminativum, expektorans, laktagogum a chuťové korigens (obden 4 čajové lžičky pomačkaných plodů na šálek vody), v prášku třikrát denně 1 g při poruchách žaludečních a střevních, při křečích trávicího traktu, k odstranění plynatosti a jako prostředek proti kašli při zánětech horních cest dýchacích, zejména u dětí.

Léčiva.
Droga a z ní izolované látky jsou součástí Ipecarinu, Dětského čaje s heřmánkem, Pulmoranu, Guaranu a Pleumolysinu v pastilkách.

Poznámka.
Anýzová silice se užívá k úpravě chuti léčiv, v průmyslu likérnickém a také při výrobě cukrovinek. Anýzová silice působí bakteriostaticky. Větší dávky par anetholu způsobují i u člověka omámení a jsou toxické.
Při sběru v terénu je třeba opatrnosti pro možnost záměny s velmi jedovatými plody bolehlavu.
Silice anýzová je předmětem moderního výzkumu léčiv při hledání synteticky přístupných látek s estrogenní účinností.