NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU

REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ. Osečnice. Odkaz na stránky obce OSEČNICE: Nemají.

Co napsali představitelé obce o Osečnici v roce 1939: Osečnice. Na jihovýchod od Nového Města nad Metují, na úpatí Orlických hor, v údolí chráněněném od severu strání, rozkládá se obec Osečnice. Chaloupky jsou po pahorku a v údolí rozseté jako v Betlémě. Obec měla v dřívějších dobách jméno Vošetnice. V letech 1878 - 1883 bylo změněno jméno obce na Ošetnice a od r. 1884 nese jméno Osečnice. Nadmořská výška jest asi 530 m. Podnebí jest zde drsné, větrné, zvláště zimy bývají tuhé a bohaté na sníh. Vlivem podnebí jsou v okolí jen jehličnaté smrkové lesy, jenom ojediněle vyskytuje se borovice, jedle nebo modřín. Zato mohutné buky a břízy oživují svou svěží zelení jednotvárné tmavé zabarvení lesů. Pohled na lesy na jaře, když buky raší, jest jedinečný. Krajina okolo obce jest mírná vrchovina, od Hlinného až po Lomy stále stoupající. Na severozápadě jest oddělena hlubokým údolím, zvaným "Valenčův důl", a na jihovýchodě údolím "Klečkov", nad nímž stával hrad "Klečkov", bájemi opředený. Dnes zde vidíme jen nepatrné stopy po bývalém hradě. Vedle těchto údolí jest zde ještě údolí "Antonínovo a Josefovo", jež patří k nejkrásnějším partiím Orlických hor. Jimi protéká říčka "Bělá" či "Alba". Půda jest méně úrodná, takže se daří dobře brambory, oves, ječmen, krmná řepa a žito. Pšenice se pěstuje od světové války, ale seje se v menším měřítku. S polí sbírá se každoročně kamení, jehož hromady kupí se na mezích. Louky jsou taktéž chudé, místy bažinaté. Pole i luka jsou donucována k větší sklizni pilnou prací zdejších hospodářů a hnojením umělými hnojivy, kterých se zde v hojné míře používá. V obci, která jest otevřena k jihu, zříme mezi chaloupkami a v sadech množství ovocných stromů všech druhů, které tady ještě dozrávají. Ovoce jest potravou zdejšího obyvatelstva a prodává se i do okolí. Příchozí od Skuhrova zří na výšině místní kapličku, která byla postavena v r. 1853 nákladem Anny Duzbabové. Kaplička jest zasvěcena českému patronu sv. Janu Nepomuckému. Obec Osečnice byla od nepamětných dob až do r. 1835 přiškolena k Dobrému. Se stavbou školní budovy bylo započato r. 1872. Stavba dokončena a vysvěcena 29. září 1873. Škola jest jednotřídní. V obci jest školní i obecní knihovna. R. 1909 založen pro obec a okolí "Spořitelní a záložní spolek" Cyrilem Tomášem, který jest dodnes jeho pokladníkem. Spolek tento byl v obci hospodářskou posilou. Hospodaří nejen s vklady občanů, nýbrž objednává též pro místní obyvatelstvo uhlí, umělá hnojiva a pod. Z přebytků zakoupil různé stroje hospodářského významu, pro něž postavil před několika lety vlastní skladiště. V obci, v "Klečkově", jest mlýn s pilou p. Řeháka. Vzhled vesničky se v poslední době mění přestavbou místních usedlostí a chaloupek. Obyvatelé snaží se jíti se zdravým pokrokem nynější doby, ač obec dosud postrádá spojů dopravních, hlavně řádně upravené silnice a elektrisace. Telefon jest primitivně dočasně zařízen na zdejším oddělení finanční stráže od loňského roku 1938. Jména nejpočetnějších rodů v obci jsou: Tomášové, Rozinkové, Hofmanové, Kučerové a Kociánové. Obyvatelstvo se zabývá většinou zemědělstvím; část pracuje též ve slévárně u firmy Porkert ve Skuhrově. Ojediněle se zde též tkalcuje. V dřívější době bylo tkalcování v obci hodně po domácku rozšířeno. Národnost obyvatelstva jest česká, náboženství vesměs římskokatolické. Ve vsi jest hostinec, řezník, kovář, kolář, obuvník, krejčí a dva truhláři, takže zdejší obyvatelé jsou hodně soběstační. Rok od roku zde přibývá letních hostů a v zimě vábí lyžaře bílé naše stráně, v létě turisty horské sluníčko. Kronikář Josef Rydlo, rolník.