NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU
REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ.
Městec.




Odkaz na stránky obce MĚSTEC:
Nahořany obec Městec.

Co napsali představitelé obce o MĚSTCI v roce 1939:
Městec.

Obec leží na západní hranici okresu novoměstského, na silnici Nové Město - Jaroměř, 330 m nad mořem. Nyní má 23 popisná čísla (včetně 5 čísel u Vel. Jesenice, zvaných Čeperka) se 100 obyvateli.
Jméno Městec může býti odvozeno od staročeského "miesto", s ním jest asi v souvislosti jméno mocných pánů Městeckých, kteří za časů Žižkových na Opočně seděli a jimž zboží městecké, snad kdysi tvrz, mohlo patřiti. Blízký kostel jesenický patřil do našich dnů pod patronaci panství Opočno, ač jiného takového majetku na blízku nebylo.
Původně stával zde asi pouze dvůr - tvrz. Aby majitel nemusil své zaměstnance při dvoře celý rok živiti a o bydlení se jim starati, postavil aneb pomohl postaviti chaty, přidal několik měr podřadnějšího pole a tak si zajistil celoročního robotníka, kterého si ku práci, když ho potřeboval, zavolal. Takový byl pravděpodobný původ těch 16 čísel popisných - obce Městce.
Po zrušení roboty r. 1849 sloučily nové c. k. úřady Městec se sousední Veselící. Společný obecní výbor spravoval po 73 roky, do r. 1922, obě obce, kdy se zase rozloučily.
Na jih pod vsí říká se "Na rybníkách". Byly zde rybníky od sebe oddělené dosud stojícími hrázemi a mohl býti jeden do druhého vypuštěn. Nejvýše položen byl "Nový" pod Nahořanami, pod ním "Starý", dál "Závistník", "Kravek" a "Bahna", kterýžto poslední vypouštěl svou vodu do Metuje. Jsou-li z doby Karlovy, nebo Ferdinanda III., nevíme.
Má-li každý člověk v životě svůj černý pátek, měl Městec svůj černý den v sobotu. Bylo to roku 1883, 2. června ve 2 hodiny odpoledne, kdy vypukl po mnoho dní trvajícím vedru v jednom stavení oheň, který v 5-8 minutách zachvátil 12 dřevěných, pod doškovými, na trn vyschlými střechami se krčících chalup i s hospodářskými budovami. Ničivý živel, podporován příznivým větrem, s takovou zuřivostí a rychlostí vrhl se na vísku, že obyvatelům, pokud nebyli za prací v poli, sotva podařilo se holé životy zachrániti. Ne-víme-li nic o původu obce, zde byl její konec. Byl konec těm doškovým střechám, z nichž každého jara ptal se konipas přívětivého svého hospodáře:
"Živ-lis, sedláčku, živ-lis."
Jen tři baráčky zůstaly, v sebe schouleny a vyděšeny, jakoby jeden druhého se ptal, jak je možné, že to boží dopuštění přestály. Sem pak večerem do stodol a kam se dalo přicházeli pohořelí popáleni, umazáni a marným zápasem s mocným živlem utrmáceni, aby, bude-li možná, spánkem si ulevili.
Velká byla bída, která Městec navštívila, ale také velká byla účast na pomoci postiženým. Okolní města i vesnice rychlými a vydatnými sbírkami peněz, šatů, chleba, mouky, obilí, sena, slámy a j. přispěchaly na pomoc, jak o tom vděčně a podrobně místní kronika vypravuje. Do podzimu a zase za přispění dobrých lidí z popela znovu povstal Městec - ta naše česká víska pod horami.