NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU
REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ.
Dlouhé Rzy.




Odkaz na stránky obce DLOUHÉ RZY:
Nemají

Co napsali představitelé obce o Dlouhé - Rzy v roce 1939:
Dlouhé - Rzy.

Obec Dlouhé-Rzy leží na úpatí Orlických hor mezi Novým Hrádkem nad Metují a Olešnicí, po obou březích říčky Olešenky na samých hranicích. Skládá se z místní obce "Dlouhé" a osady "Rzy".
V obci není žádné návsi, neboť chaloupky její jsou jakoby rozhozeny po mírných svazích, sklánějících se k Olešence. Jsou tu krásné, pokrokem a novotami nedotčené přírodní partie, drobné hájky a lesíky a mezi nimi chalupy s pěknými vyhlídkami. Kromě těchto nahodilých přírodních krás a půvabů přispěl velkou měrou k doplnění vzhledu a zkrášlení obce pan Josef Bartoň z Dobenína, velkoprůmyslník z Náchoda, který si oblíbil naši obec Dlouhé-Rzy tak, že si zde zřídil druhý svůj domov. Jeho zásluhou a pomocí zařazena byla i naše obec do elektrisačního procesu a tím jí pomoženo k využití dnešních vymožeností technických.
Celá obec Dlouhé-Rzy měří 372 ha a 20 a, čili 1293 korce a 451 sáh. Na severu sousedí s obcí Borovou, na západě Novým Hrádkem nad Metují, na jihu s Tisem. Na západě pak za sousedy jsou obce Sněžné, Polomy (Pol-lom), Olešnice (Giesshiibel) a Tasov.
Hranice obce Dlouhé-Rzy, u tak zvaného Tasovského mlýna, počínajíc mezníkem čís. 218, stává se zemskou hranicí a jest proto o-značena většími pískovcovými kameny, vysokými 70 cm. Zemská hranice opouští pak katastrální území naší obce poblíž kopce Strážnice mezníkem čís. 260. Na mezníku čís. 224 se objevuje "VIII" a na meznících čís. 228 a 236, na straně obrácené do Čech, "CMO 1827". Toto číslování bylo podle úpravy hranic z r. 1869. V roce 1928 byly pak hranice mezistátní komisí pro úpravu byv. hranic československo-německých přečíslovány, takže tatáž hranice vede od kamene 14/12, ležícího mezi oněmi, až k hlavnímu kameni 17.
Nyní pak mezi naší obcí, Olešnicí (Giesshiibel) a Polomy (Pollom) jest hranice vyznačena dřevěnými koly 1.80 cm vysokými, bíle natřenými s červenou hlavou, t. zv. demarkační čarou.
O vzniku obce Dlouhé není nikde nic zaznamenáno, dokonce se nezachovala ani žádná pověst. Nejstarší záznam o Dlouhém jako "wsi" jest uveden v pamětní knize při kostele novohrádeckém z roku 1537 ve smlouvě mezi dvěma držiteli panství frymburského, a sice mezi Janem Trčkou z Lípy a na Lipnici a jeho strýcem Zdeňkem ml. pánem na Vlašimi. Tam stojí, že "Item wes Dlauhey s lidmi osedlými těmito: Jírů, Jírů druhého příjmí Horáka, Jana a v druhém dílu Frimburku Jíra Brožů a Mrázek s platy na nich patřili ku zboží Frimburskému". Podle jedné relace zemských desek (DZ 66 P 5-6) z roku 1584 svědecké výpovědi ve sporu o hranice mezi Jaroslavem Trčkou, pánem na Frymburku, a Martinem z Vlkanova, majitelem panství sol-nického, vypravují o Jírovi Brožkovi z Dlouhého : Jíra Vondra z Hrádku ve svědecké výpovědi vyprávěl, "že Jíra Brožků z Dlouhýho pod vrchem hory Sedmihradské (pod horou Deštnou) jelena zastřelil, pro nějž s ním jel a jemu ho na vůz naložiti pomáhal a na Opočen ho sou dodali". Jiný svědek, Václav Damirovský, oznámil, "že we wrchu hoře Sedmihradsko (na hoře Deštné) nedaleko od Marušinýho kamene Jíra Brožků z Dlouhýho medvěda velmi velikého zastřelil, kteréhož nohy přední lidé s týmž Brožkem měřili a že tak tlusté měl, jako člověk v půli. Tohoto medvěda na zámek Opočen jsou dodali", a tomu že jest let přes padesát, tedy před 1534.
O Rzech pak jest znám první záznam z roku 1547. Podle urbáře na zámku opočenském z tohoto roku jest zde jmenováno 8 usedlíků : "Jan Velebný, Jíra Hromádka, Jakub Bustův, Thomas Němec, Havel Mikolášův, Jíra Marek, Jan Knobloch a Wáwra Wewerka. Ti nadepsaní lidé podle jiných té robotě náležejících mají zahradním věcem zvorati, k petrželi hnůj od krav ze dvora vyvézti, konopě trhati, rýti, cibuli, mrkev, mák plíti. Dříví k palivu na zámek Frimburk naroubati, na hromady pořádně skliditi. Za tu robotu dávají při svatém Havle 14 H.
V roce 1598 byl v Dlouhém založen dvůr.
Stará pověst vypráví, že když za dávných časů celá obec Dlouhé vymřela, zůstali na živu jedině čeledín v Zelinkově mlýně a vedle na kopci, kde později stával hostinec, děvečka. Půda byla tehdy po vymřelých rodech přidělena ke dvoru. Jedině pozemky při Zelinkově mlýně a na kopci zůstaly majetkem zmíněných již čeledína a děvečky, kteří se vzali za manžely. Aby pozemky jejich pak nerušily souvislý panský majetek, byly přiděleny ke Rzům. Tak se vysvětluje, že tímto způsobem vznikla enkláva obce Rzů a ostatní všechny pozemky v Dlouhém připadly pak k panskému dvoru. Bylo to pravděpodobně v roce 1614, kdy řádila v okolí, a to nejvíce v Borovém, cholera. Při soupisu obyvatel na panství opočenském v roce 1651 nacházelo se na dloužském dvoře 11 obyvatel. Byla to l rodina a 9 čeledi.
V době znovuvybudování farnosti novohrádecké, po třicetileté válce, v roce 1721 byl v Dlouhém jen dvůr. Rzy pak jsou jmenovány jako ves, patříce do roku 1750 pod rychtu novohrádeckou i se dvorem Dlouhým. Od roku 1750 jsou Rzy samostatná ves se svým rychtářem.
V roce 1742 vznikla, na základě hraničního recesu mezi obcí Tasovem a pozemky dvora dloužského a vsi Rzy, říšská hranice. V té době se mluvilo v Tasově hodně česky, sousedské styky tím však byly přerušeny.
Za raabisace dvoru v roce 1777 byl dvůr jako nevýnosný v Dlouhém zrušen, poněvadž na radu státníka Raaba se nevýnosné dvory rušily a pozemky byly dány poddaným pod dědičný nájem. Důsledkem toho bylo, že nastal ruch. Lidé na zakoupených místech stavěli příbytky ze dřeva z rozbouraného dvora a z okolních lesů a tak vznikla ves Dlouhé se svou rychtou asi v tom seskupení, až na malé změny, jak jest dodnes. Lid užíval pozemků po 90 let pod tímto dědičným nájmem a vedle svých urbariálních povinností musel platiti nájem z polí a luk. Nájem ten se platil v naturaliích žitem, ovsem, senem atd., které se vozilo na opočenský zámek.
Páni z Opočna měli však obavu, aby lid nenabyl vlastnického práva na užívaných pozemcích vydržením, a proto přemluvili lid, aby si pozemky najímal pod vy volací cenou v licitaci. Za tím účelem přišel v létě 1867 na Dlouhé z Nového Hrádku správce Obořil s pány a zřízenci z Opočna, aby pros-tomyslnému lidu namluvili, aby si pozemky najímali jinak než doposud. Aby si každý při vyvolání ceny přidal pětník a pozemky že připadnou do nájmu v užívám tomu, kdo dá nejvíce. Dobrý lid, nic netuše, na to přistoupil a tím změnil dosavadní dědičný nájem v nájem dražební. Vypravuje se, že se potom páni z Opočna na Hrádku smáli, jak ten lid v Dlouhém dostali a že za pět krejcarů koupili celé Dlouhé. Od té doby byl každých šest roků v Dlouhém pacht, dražba na pole. Poslední dražba byla v roce 1915. Podle pamětníků byl bouřlivý pacht na pole v roce 1873. Páni z Opočna při této dražbě dali dosavadní meze rozkopati, mezníky vyházeti a přesázeti, aby tím uvedli mezi lid zmatek a nešváry. Jeden na druhého pak přidával a pánům přibývalo. Lesy, které byly též pod dědičným nájmem, si páni však nechali a mnoho pozemků, na kterých lid téměř 100 roků pracoval, je hnojil, kámen sbíral, násilně odňali a nechali osázeti lesem. Když Janu Bosovi bylo takto sebráno 6 korců pozemků, bránil se tomu a bylo mu na žádost Jeho Jasnosti vysokourozeného pána pana knížete Josefa z Colloredo-Mansfeldů poručeno soudem, že od těch pozemků ustoupiti musí.
Po tomto nařízení muselo se pole od 30. září 1873 nechati a nesmělo se lidem dále obdělávati. Den dražby byl vždy na Dlouhém dnem svátečním. Lid chodil svátečně ustrojen a chodil houfně od oboru k oboru za licitátory a dražil. Po dražbě se přečetly podmínky dražby snesené v 15 bodech, které byly dosti kruté; tak na příklad nesměl se hlasití nájemník k žádnému vypěstovanému stromu ani keři, zejména ovocnému.
Na základě cis. patentu z roku 1849 čís. 170 byly dosavadní samostatné obce Dlouhé a Rzy sloučeny v jednu obec s jedním rychtářem, protože podle této úpravy byly zřizovány obce podle katastrálních map jako samostatné celky. Tyto mapy byly pro novou soustavu pozemkové daně tvořeny v roce 1817, a to tak, že pro každou osadu byla utvořena jedna mapa, ale osady, nedosahující 500 katastrálních jiter, byly slučovány v jednu katastrální mapu, aby se utvořily větší pozemkové celky. Tím se stalo, že základem obcí byly obvody vyměřené pro účele pozemkové daně a nikoliv obvody, které by měly k sobě vztahy vývojové. Jak jsem se již dříve zmínil, v Dlouhém byly pozemky panské, ve Rzech pak pozemky dědičné.
Jak chudá horská krajina sama sebou nese, bývalo v obci Dlouhém od pradávna chůdo. Obživu poskytovalo zde polní hospodářství a předení lnu. Neumíme si věru dobře představiti, jak se zde na těch horách žilo do doby, než přišly sem ke konci osmnáctého století brambory, dnes hlavní potravina chudého lidu. Vždyť v tom čase nebyla zde ani tkalcovina, která se zavedla ve zdejší obci po roce 1835. K tomu ke všemu družilo se nevolnictví, robota, které naše chudá obec nebyla také zproštěna.
Vrchnost naší dědiny bydlela na Frymburku, který kolem roku 1534 koupil Jan Trčka z Lípy a na Lipnici, a tu přešel Frymburk i s naší dědinou pod panství Opočenské, panství to pánů Trčků. Ve válce třicetileté byli Trčkové Opočna zbaveni a panství obdržel po Jeronýmu Colloredu z Wallsee bratr jeho Rudolf. Těmto pánům byla naše dědina povinna robotou.
Všichni občané, majitelé chalup v Dlouhém, měli podle tabel o vyvážení gruntů každý 13 dnů práce ruční s právem předkupním a 13 dnů nezáplatně; počítalo se na den pět a čtvrt krejcaru. Výkupné měl každý zaplatiti 15 zlatých 10 krejcarů. Ve Rzech pak, kde nebyly pozemky panské, byla také povinnost gruntovní. Na příklad na chalupě čp. 15 ve Rzech, ke které toho času náležely 23 korce dědičných pozemků, bylo roboty ruční 78 dnů, úrok peněžní čtyři a čtvrt krejcaru, cena za den pět a čtvrt krejcaru, výkupné 50 zlatých 30 krejcarů.
K tomu ke všemu se družil hlad, neúroda v obci a drahota. Mnoho lidu umíralo hladem po roce 1772, špatná pak léta byla v r. 1805, 1811, 1845 a pod. Po zrušení roboty v roce 1848 se zdálo, že obyvatelstvu v Dlouhém vzešla jitřenka lepších časů, netrvalo to však dlouho. Lid byl v roce 1867 zbaven dědičného nájmu, jak jsem se již na jiném místě zmínil. Nájem dražební pozemků v Dlouhém trval až do poválečných let, kdy pozemkovou reformou na základě zákona ze dne 27. května 1919 odjakživa porobený lid v Dlouhém stal se trochu volným a svobodným. Tato reforma jest zlatým mezníkem v dějinách vývoje a hospodářského života obce. Každý chalupník může si nyní svoje role svobodně obdělávati, hnojiti, stromy na nich vysazovati a je zužitkovati. Bylo tehdy vykoupeno 161 ha pozemků za 142.834 Kč.
Vedlejším zaměstnáním v mnohých chalupách, v mnohých pak hlavním, byla ruční tkalcovina. Před dávnými časy, když zde bavlnu neznali, zpracovával se jen len. Ten se v obci buď sel anebo se kupoval. Tkalci, kteří tkali, kupovali hotová přadénka. V každé chalupě se za stavem nedělalo, ve většině a snad v polovině chalup se prádlo a přadénka se prodávala. Plat od jednoho přadénka byl jeden a půl krejcaru a to musel býti dobrý přádník, aby jedno přadénko za den upředl. Hotová přadénka se prodávala za 11 krejcarů. V některých chalupách tkali plátno, člunek se házel z ruky do ruky. Byly kopy 60 loket dlouhé a l široké a tkalci potom kopu prodali jako svou a měli na ní 20 krejcarů. Zboží bylo dvaadvacetní, to jest 20 chodů.
V roce 1835 se objevila bavlna, zboží se dělalo režné a řídké, tak zvané kytaje 30 chodů 120 loket dlouhé, dvoukopové a faktoři od něho platili 90 krejcarů, později l zlatý 20 krejcarů. V roce 1870 objevila se v obci barevná bavlna, ze které se tkaly hladké kanafasy a as za 2 léta na to kanafasy přetkávané. Před 10 lety dělalo se v naší obci na 40 ručních stavech, dnes sotva na 10.
Obec naše od pradávna byla přiškolena k Novému Hrádku, kam občané naši posílají své děti do školy. Dokud návštěva nebyla povinná, některá rodina děti do školy neposílala vůbec, nebo jen tehdy, když bylo po práci, při které děti musely pomáhati a vydělávati živobytí již od útlého věku. Vyskytují se ještě lidé, kteří byli jen několikráte ve svém dětství ve škole. Číst a psát však v naší obci umějí všichni.
První škola byla při farním kostele v Novém Hrádku postavena v roce 1769, která v roce 1880 shořela. K této škole byla též přiškolena obec Sněžné a Borová, kteréžto obce postavily si své vlastní školy v roce 1875. Do postavení a otevření nové školy v Novém Hrádku byl Nový Hrádek několik roků bez školní budovy. Nově postavená pak škola v roce 1888 stála 18.000 zlatých, na niž obec Dlouhé-Rzy musela zaplatiti kvótu 3.300 zlatých. S výstavbou této školní budovy začala pak také přísnější povinná návštěva školy. Děti z obce měly však do školy přes kopec Šibeník daleko a proto zejména v zimě návštěvy školy ochabovaly pro nedostatečné ošacení a výživu dětí a protože byly také po starém způsobu přidržovány k práci při tkalcovině a při soukání. Učitelé s takovouto docházkou nemohli býti spokojeni a po zaslání trestního oznámení na c. k. okresní školní radu byli rodiče pokutováni, a když otec, nemaje peněz, nemohl zaplatiti, musel jíti sedět. Takových případů máme několik, že otec 4-5 dětí, po celotýdenní úmorné práci za stavem, v sobotu večer vylezl od stavu, snědl trochu ohřáté bramborové polévky neb úkropu, který mu žena odběhnuvší od soukání na rychlo připravila, ustrojil se do nuzného obleku, rozloučil se s rodinou a šel přes neděli anebo přes svátky sedět do Nového Města nad Metují dvě a půl hodiny cesty pěšky, aby nic nepromeškal.
Velmi často vyprávěl Přibyl "Pilskej", otec šesti dětí, jak šel do Novéno Města sedět a nesl si na klopě svého sosáku válečný metál z války šestašedesáté. Toho si však povšiml klíčník, že si nese s sebou do arestu císaře Františka Josefa a tak musel "Pilskej" metál se svého sosáku sundati a dáti v úschovu klíčníkovi, aby také nebyl zavřen Franz Josef, císař pán.
Z těchto důvodů přestali i někteří rodiče posílati své děti do školy na Nový Hrádek a přeškolili je do Olešnice, kde tehdy však, v roce 1900, české školy nebylo. Tyto okolnosti přiměly obecní zastupitelstvo, že několikráte byla podána žádost o zavedení aspoň zimní expositury, až konečně žádostem těm bylo vyhověno a začalo se vyučovati 1. prosince 1902 se 30 žáky ve světnici Antonína Umlaufa. Děti ze Rzů však chodily nadále na Nový Hrádek. V roce 1921 vznikla v obci první myšlenka na stavbu a zřízení nové školy. Obec na to pamatovala stavebním místem při výkupu pozemků z dlouhodobých pachtů. Škola pak byla postavena v letech 1922 a 1923 nákladem 320.000 Kč za starosty Petra Čtvrtečky. Osada Rzy jest však nadále při-školena k Novému Hrádku.
Mluvím-li zde o vzdělání ducha, musím poznamenati, že v roce 1881-3 byl majitelem chalupy čp. 5 ve Rzech Jan Baleár, zakladatel svobodné reformované církve. Také jeho zásluhou byla v tomto čase vystavěna pro tento sbor modlitebna v Bystrém. V měsíci září 1877 konal kazatel Hronovský po prvé evangelické bohoslužby v Tisu u Rzů v příbytku čp. 19 souseda Hurdálka. Služby Boží konaly se dopoledne a účastníci měli vedle zpěvu biblickou hodinu, při které písmák Jozue Poul z Dobřan, Čtvrtečka, Hejzlar, Světlík, Bažínský s věnečkem vousů na bradě a jiní vykládali písmo a dotazovali se přítomného kazatele na smysl veršů. V roce 1881 byly ve sboru v Tisu 84 duše v 19 rodinách. V tomto roce byla zakoupena od Hurdálka chalupa za 1.300 zlatých, v níž byla zřízena evangelická modlitebna, při které pak v příštím roce zřízen byl i hřbitov.
V naší obci Dlouhém měl svoji rodnou kolébku průmyslník Ferdinand Přibyl, zakla- datel firmy Ferdinand Přibyl a synové v Krčině a ve Slaném u Prahy. Narodil se v čísle pop. 7 a byl synem knížecího lesního hajného. Obec Rzy pak jest rodištěrri Františka Smrčka, jenž se narodil v čp. 11 a svým přičiněním se vyšinul na místo místoředitele světové pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta v Terstu. Tento sepsal několik odborných spisů z oboru pojistné matematiky, jako na př. "Námořní pojištění", a redigoval před několika roky "Plavební list". Cestoval mnoho a v r. 1934 studoval na Rusi poměry po stránce obchodní.
Ze starých válečníků, kteří se zúčastnili války 1859 a 1866, musím vzpomenouti Josefa Grima a Jana Bose, kteří pěšky mašírovali do Itálie po 7 neděl a 2 dny; podle jejich vypravování "3 dni šli a čtvrtý den byl rasttag". Josef Přibyl "Pilskej", o němž jsem se zmiňoval již dříve, že na svém sosáku nosil až do své smrti (1929) "válečný metál", prodělal válku 1866 v Itálii. Antonín Šnajdr z čís. 23 zúčastnil se války 1866 na památném Dobeníně, kde dostal kulku do boku, kterou nosil v těle plných 60 roků, t. j. až do své smrti v roce 1926.
Než ukončím, pokládám za nutné, abych uvedl ještě následující, třeba ne tolik zajímavá, jako důležitá data, související úzce se životem v naší obci.
Půda jest hlinitá, lehká, na vyšších svazích křemenitá; na polích s větším svahem jest úrodné prsti slabá vrstva. Na lukách jsou místa jílovitá, rašelinná se spodkem nepropustným a tak se tvoří bahna. Spodek jest pra-horní břidlice a jen při styku hranic borovsko-tasovských jest malý ostrůvek červeného písku.
Obec Dlouhé-Rzy jest mírně zvlněná pahorkatina, předhoří hor Orlických, vzdálená hlavního pásma 7-8 km, rovin jest zde málo, mírných svahů však více, které se sklánějí k říčce Olešence, u níž jsou pak nejnižší body obce. Na levém břehu Olešenky jest svah o-brácen k severu a stáčí se k západu, na pravém pak k jihu a obrací se k východu. Nejvyšším bodem v obci jest Šibeník, vysoký 672 m, nejníže položené místo jest 530 m nad mořem.
Obcí protéká říčka Olešenka, která sbírá vody ze dvou menších potůčků tekoucích z Dlouhého, a jednoho od Lužan. Na potoce, pramenícím v Černém lese, zřídil pan Joseí Bartoň z Dobenína tři menší rybníky; plošná míra největšího jest asi 17 arů a pojme as 12.000 hl vody. Na potoku tekoucím z lesa Brodku, zřídil menší rybník pan Havlíček z Náchoda. Voda na Olešence jest dosti stálá, má menší spád a jest při ní zřízeno 8 vodních děl. Olešenka vysychá jen v nejsušších letech, jako na př. v roce 1904, 1908 a 1922.
Podnebí jest zde snesitelné, podhorské zimy jsou dosti tuhé, až - 15°, v zimě roku 1928/29 zaznamenány byly až -27" C. V létě dosti velká horka, neboť největší teplo zaznamenáno bylo na slunci + 44° C. Panují zde však časté větry, zmrzlý severní a prudký jihovýchodní, kterému jest vystaveno zvláště Dlouhé.
Ze zvířeny vyskytuje se zde zajíc, avšak proti jiným krajům málo, někdy zabloudí sem divoký králík; v roce 1926 objevena zde byla po prvé ondatra. Potkanů jest zde málo, jen u vody, hrabošů méně, veverek však dosti. V zimě přijde ke stavení i liška, aby si zardousila zajíce, který přijde za potravou až k příbytku. Někdy se objeví kuna, tchoř, lasička i hranostaj. Jest zde jezevec, vysoká zvěř se však vůbec nevyskytuje. Před 30-40 lety přecházela v hloučcích z hor Orlických do lesů českočermenských. Srnčí se vyskytne ojedinělý pár neb kus. Z ptactva se vyskytuje káně lesní, krahujec, jestřáb jest stálým hostem a prohání slepice. Před několika lety byl chován v zajetí při vile pana Josefa Bartoňe z Dobenína i skalní orel, který největší zimu 1928/29 vydržel venku. Jest zde dosti datlů a za nejlepšího pěvce zde pokládáme pěnici černohlávka. Přezimuje u nás sýkora, strnad, vrána, straka, sojka i kos. Též kvíčaly. Z ryb nutno uvésti pstruha, raků málo. Z plazů pak slepýše, neboť o zmiji zdejší lid neví.
Památkově chráněných míst zde není, jen lípa u hostince pana Čtvrtečky a kříž na ohradě, který postavil hajný a rychtář Antonín Drašnar v roce 1837.
Obyvatelstvo jest vesměs národnosti české, 89% římských katolíků, 8% evangelíků, 2.5% české církve a 0.5% bez vyznání. Jak jsem již uvedl, číst a psát umějí všichni. Obyvatelstva však na Dlouhém-Rzech ubývá podle následujících dat: v roce 1845 bylo napočteno 398 obyvatel

1881 - 391
1890 - 395
1910 - 315
1921 - 296
1930 - 275 v 66 domech.

Příčinou toho jsou snad továrny ve městech a v nich snadnější zaměstnání a lepší výdělek.
K obci jest 172.87 ha polí, 70 ha luk, 109.01 ha lesa, 10.71 ha pastvin, 9.56 ha zastavěných ploch, cest a vody.
Polní hospodářství kryje obživu obyvatelstva ze dvou třetin, ruční tkalcovina, která se před několika lety hodně provozovala, téměř vymizela, neboť se tkalcuje dnes ještě jen v několika rodinách. Z četnějších rodin hledají si obživu prací v lesích, při stavbách, v mech. tkalcovnách, na službách a pod. Pole jsou méně úrodná pro vyšší polohu, luka z jedné třetiny jednosečná, stařinová. Veškeré lesy patří velkostatku pana Josefa Bartoňe z Dobenína v Nov. Městě nad Met. a náleží do revíru Frymburk, od 1. března 1925, před tím patřily k velkostatku opočenskému, Colloredu-Mansfeldovi. Podle předcházejících připomínek veškeré pozemky až do roku 1922 patřily velkostatku opočenskému a protože je hospodáři měli pouze v dražebním pachtu po šest let, polí si nehleděli a je nehnojili v o-bavě, že při nejbližší dražbě by mu je soused při licitaci nenechal. V posledních letech se však pole začínají zvelebovat. V obci jsou dva hostince, jeden smíšený obchod, brusírna skla, mlýn a 5 strojních tkalcoven.
V .r. 1904 až 1905 vystavěna byla z Rokole do Olešnice přes naši obec okresní silnice a stála s odbočkami na Sněžné a do Dolu K 96.000,-. Subvenci v částce 18.000 K vymohl na ni poslanec Dr. Horský. V letech 1907 a 1908 byla přes obec vyměřena železnice, mapy a plány byly již tehdy hotovy, podnik ten se však dodnes neuskutečnil. V roce 1882 byl na Nov. Hrádku n. Met. zřízen poštovní úřad. 1. listopadu 1922 začal projížděti přes naši obec autobus a naposledy jel 9. října 1938, kdy Olešnice byla se Sudetami připojena k Říši. Přes obec vedly tři turistické stezky: červenobílá, Jiráskova horská cesta z Nového Města nad Metují až do Jablonného nad Orlicí po hřebenu Orlických hor, dále žlutá, taktéž z Nového Města nad Metují až do Ostí nad Orlicí a pak zelená z Nového Hrádku na blízký vrch Strážnici.
Ke zkrášlení přírodních partií velmi přispívá park při vilách pana Josefa Bartoňe z Dobenína, který nejen svou rozlohou, ale i bohatě pestrou květenou, střídající se s přírodní scenerií, doplněnou leskem vlnících se vod rybníků, upoutá zraky každého kolemjdoucího turisty i pocestného. Nad vší tou krásou přírody vévodí dřevěné, jakoby popínavou zelení ověnčené letní sídlo, jak se snažil aspoň z části mistrně zachytiti prof. K. Beneš obrázkem, jehož reprodukci připojuji. K oživení obce a uvedení její v širší známost, právě tak jako k jejímu zkrášlení velmi přispěly zřízením svých letních sídel rodina věhlasného a obětavého lékaře pana MUDra Josefa Kudrnáče, primáře náchodské okresní nemocnice, jakož i rodina pana Josefa Havlíčka, obchodníka v Náchodě. Letošního roku zřídil ve zdejší obci letní ozdravovnu pro osvěžení dětí zaměstnanců firmy Josef Bartoň a synové, značným nákladem a vším pohodlím vybavil pan Josef Bartoň z Dobenína, takže v letním čase v malebném údolí na pokraji lesa při svěží Olešence najde radost ze života i po celou sezónu 50 dítek továrních zaměstnanců.
Antonín Bos, starosta obce.