NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU

REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ. Bílý Újezd. Odkaz na stránky obce BÍLÝ ÚJEZD: Bílý Újezd

Co napsali představitelé obce o Bílém Újezdu v roce 1939: Bílý Újezd, (400 obyvatel, rozloha katastr, i s osadou R o u d n é 380 ha, nadmoř. výška 340 m), t. j. kostel, panský dvorec a krčma, ležící při spojovací cestě od stezky kladsko-polské ke stezce trstenické, byl znám mezi 66 českými Ú-jezdy a 32 Újezdci od pradávna jako Újezd nebo Újezdec Veselý. Bílé stěny kostela, jenž na návrší jest zdaleka viditelný, změnily jeho přívlastek na Bílý. Bílým jest nazýván již r. 1360, kdy bratří Ješek a Puta ze Skalky se vyskytují jako kollatorové kostela v Bílém Újezdě. Současně s Ješkem nazývá se kolla-torem téhož kostela Jan ze Skuhrova. Po něm vyskytující se posloupnost ukazuje, že Újezd se Skalkou a ostatním příslušenstvím patřil k panství skuhrovskému a že manský systém byl zde uplatňován důsledně. Ves připomíná se r. 1496, kdy kníže Jindřich Miistenberský prodal "dědictví své manské", t. j. tvrz Skalku, dvůr Újezdec (Bílý) s částí vsi Mikuláši ml. Trčkovi. Byla tu jistě již dříve a její vývoj jest symbioticky spiat s vývojem dvorce-velkostatku, s jeho vývojovými fázemi od naturálního velkostatku X. a XII. stol., přes úroční velkostatek got. doby, kdy jest uchráněna kolonisace, poněvadž jest ponechána vlastnímu panskému obhospodařování. Patrimoniální panství XV. až XIX. stol. vidí pohlcení drobných rytířských statků sousedních (Hroška, Masty, Skalka, Ostrov) velikými šlechtickými rody, zažívá časté rozdělení na několik dílů a mění často majitele. Z přečetné řady tu defilují páni ze Skalky a Ostrova, z Černíkovic, Vlkanovští, Mladoto-vé, Trčkové a Kraftové. Hojné odkazy, prováděné v XVI. a XVII. stol., zdůrazňují ze- jména tehdejší nedostatek a vzácnost pracovních sil, úkaz doby, vedoucí k robotě (r. 1573 Dobeš z Olbramovic odkazuje paní Barboře Trčkové z Bibrštejna ve vsi Újezdě "2 člověky"). Ve válce třicetileté, jak se zdá, mizí dvorec. Zůstává naň památkou jen "dvorská studně". Robota přivádí Újezdské ke dvoru Ostrovu. To jest připojen Újezd k panství černíkovickému (8. květen 1660). Posledně patřil rychnovským Kolowratům. Poslední "vrchnost", osvícený Hanuš hrabě Kolowrat Krakovský, známý z románu B. Němcové "Pohorská vesnice", daroval již po r. 1848 obci sochu Panny Marie s děťátkem (1870). Plošný nepoměr pozemk. vlastnictví, jejž rok 1848 nezměnil, byl urovnán r. 1919 - 1920 a později pozemkovou reformou. Obec získala 43 ha pozemků z panství kolowratského a osada 18 ha lesa z panství colloredo-mansfeldského. Ze jmění církevního připadlo místním zájemcům 25,67 ha. Od doby předhusitské (nejstarší známý pleban Václav, 1360) byl Bílý Újezd svým chrámem a stálou duchovní správou duchovním centrem širokého okolí. Pod pravomoc újezdských farářů patřilo až Deštné v Orlických horách. Řetězec duchovenstva byl přerušen válkami husitskými a válkou třicetiletou. První známý farář po této válce byl P. Ferd. Vostárek z Vačetína (1663). Z té doby pocházejí i matriky. Kostel Proměnění Páně má shodný půdorys s kostelem sv. Havla v Rychnově nad Kněžnou, který pochází z XI. st. Nejstarší jeho část je polygonální apsida got. přechodního slohu. Vítězný o-blouk je kruhový. Okna jsou přizpůsobena lodním. Dolní část lodi byla přistavěna později. V kostele zaujme barokní hlavní oltář Proměnění Páně. Jest to hluboce zbožné dílo monumentální formy žirečského rodáka, žáka a pomocníka Braunova, Frant. Pacáka z roku 1747. Oba oltářní andělé byli součástí pražské barokní výstavy r. 1938. Doba barokní zanechala v chrámě též dvě vzácné sošky sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého od neznámého lid. řezbáře. Na epištolní straně zaujme opěradlo panské lavice z roku 1597 se znaky Viléma Wostrovského ze Skalky a Markéty, roz. Tamchynové z Doubravice a na Tošově. Hrobka Wostrovských, Mladotu a Vlkanov-ských byla zazděna. Náhrobní kameny jsou umístěny na zdech kostela. Nejlépe čitelný jest náhrobní kámen Jana Mladoty ze Solo-pisk a na Skalce (Jiráskův románový hrdina). Ten byl pohřben na evangelní straně vedle oltáře. Ke chrámu patří šindelem krytá zvonice s bedněním, krákorci a střílnami. Jest vzácnou ukázkou lidového stavitelského umění, starou jako chrám. Při vrcholu jest zaseknuta sekerka, opředená lidovými pověstmi. Na hřbitově hlásá mramorový náhrobek, že zde odpočívá Mančinka z "Babičky" Bož. Němcové. (Mančinka byla pozdější mlynářka Toberná ze sousedních Mastů). Škola stávala na křižovatce cest Dobruška-Solnice a Roudné-Hroška. Byla dřevěná. V roce 1793 úplně sešla. Vyučovalo se po chalupách až do r. 1825, kdy byla postavena škola nová, mající dvě učebny. Až do roku 1884 bylo zřízeno postupně 5 tříd. Nyní je škola dvoutřídní. Správné ocenění vlivu odborného vzdělání na zemědělskou výrobu dalo vznik lidové škole hospodářské pro Újezd a okolí. K obecné škole je přiškolena obec Masty a k lidové škole hospodářské obce: Hroška, Lhota-Netřeba, Masty a Skalka. V obci je čilý život kulturní. Soustřeďuje se zejména v Hospodářsko-čtenářské besedě, se kterou splynul nejstarší újezdský spolek Ochotnický kroužek, založený r. 1876. Knihovna Hospodářsko-čtenářské besedy byla r. 1933 spojena s knihovnou obecní a čítá na 650 svazků všech oborů. V roce 1884 byl založen Sbor dobrovolných hasičů. Obyvatelstvo obce tvoří převážně rolníci. Jejich snaha po technickém zlepšení a zabezpečení půdy dala vznik dvěma družstvům pro vodohospodářskou melioraci. Kromě nich byly vybudovány jiné dvě svépomocné orga-nisace zemědělské: kampelička a Družstvo pro rozvod elektr. energie. Zásada sdružování, jež pronikla veškerou mysl zdejšího občanstva, stala se vedoucím faktorem i při posledním obdivuhodném podniku: družstevním vodovodu, který byl vlastními silami a nadšením, bez jakýchkoliv podpor zřízen v roce 1937. V obci má sídlo četnická stanice od roku 1922. K. Procházka.