NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU

REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ. Slavoňov. Odkaz na stránky obce SLAVOŇOV: Slavoňov.

Co napsali představitelé obce o Slavoňově v roce 1939: Slavoňov. Směrem k Orlickým horám - 4 km od Nového Města nad Metují - jest položena obec Slavoňov. Když staneme na okresní silnici před ní, na vršku, zvaném "U křížku", objeví se nám tato víska v menší kotlině, rozložená podle silnice, vedoucí tudy k Novému Hrádku. Jen vpředu po pravé straně silnice na kopečku stojí kostel s farou a obecná škola. Malebný je pohled od jara do podzimu, kdy ze zeleně stromů vykukují jen střechy, místy doškové, ale tím snad ještě poutavější. Kdy vznikla obec Slavoňov, není přesně známo. Jisto však je, že tu byla již ve 14. století víska, která patřila k Novému Hrádku, a to k panství frymburskému. Jako pánové na Frymburce se připomínají: od r. 1368 Hynek z Dubé, z Náchoda a na Frymburce, r. 1432 Jan Jiří z Dubé a Riesenburka a na Frymburce. Asi roku 1530 prodal Achiles Anděl z Ronovce díl panství frymburského Janu Trčkovi z Lípy, a roku 1536 náleží již celé toto panství pánům Trčkům z Lípy a na Opočně. Tak zůstalo až do vymření rodu 1634 a roku 1636 patří již celé panství opočenské a tím i frymburské knížatům Čoloredo-Mansfeldům, jimž zůstává až do dnešních dob. Podle zápisů bylo v Slavoňově 9 usedlíků (sedláků) a dvě chalupy na obci. Patřil kdysi ke kraji hradeckému, od r. 1850 byl určitou dobu v kraji jičínském a nyní zase patří ke kraji hradeckému a okresu novoměstskému. Postupem času, snad přistěhováním, snad růstem rodů rozšiřovala se ves a dnes čítá 75 čísel popisných a 266 obyvatel. Obec je většinou zemědělská, jen něco příslušníků hledá zaměstnání jinde. Usedlosti jsou většinou menší a hodně zde ještě uvidíme ruční tkalce, jak si za stavem vydělávají na svůj chléb. Koncem minulého století založen byl zde hasičský sbor, který až do dnešních dob je jediným, ale vzorným spolkem v Slavoňově. Je zde obecná škola, do níž docházejí děti z Blažkova, Libchyň a Jestřebí, a kdysi k ní patřila i obec Bohdašín. V kampeličce, kterou roku 1900 založil za plného pochopení rolníků ze Slavoňova, Zákraví, Blažkova, Libchyň a Jestřebí dp. farář Václav Vojnar a jejíž pěknou budovu vidíme hned na začátku obce, soustřeďuje se finanční život z okolí a tento peněžní ústav je chloubou všech jeho členů, neb pracuje nezištně pro hospodářské, ba povšechné povznesení svých přičleněných vesnic. Veškerý život, jak kulturní, tak hospodářský, je v Slavoňově opravdu na výši doby a uvědomění občanů ve všech otázkách je takové, jakého dnešní vyspělá doba vyžaduje. V okolí Slavoňova je několik pamětihodností historických, a to tak zvané šance v lese Borovince, Mertův důl (při cestě Klopotovským údolím) s pověstnou čertovou šlápotou, les zvaný Lógr, ale největší památností je farní kostel. Kdy vznikl, není přesně známo. Lze však souditi, že za Karla IV., kdy podle příkladu panovníkova zakládány byly četné kostely a kláštery. Souditi tak lze z toho, že již roku 1384 je zmínka o něm v metropolitním zápisu. Tehdy byla také asi vystavěna věž, jejíž stavba svědčí o tom, že je hodně stará, zejména schodiště a podlážka, umístěná zvenčí. Je pravděpodobno, že již od té doby byl tu malý zvon, který r. 1917 byl vzat k účelům válečným a na němž byl nápis, který nemohl nikdo rozluštiti. Kdy zanikl tento původní kostel, není známo, ale pravděpodobno je, že za válek husitských. Druhý, dosud stojící kostel dřevěný, byl vystavěn roku 1553, jak dokazuje ve dřevě stropu vyřezaný nápis: "Léta Panie 1553 wystavien jest kostel Slawonowský! Počátek nákladu jest byl Jan Koltačka a Jan syn jeho. Majstři byli tři: jeden z Lipska, druhý z Opavy, třetí z Zlohovy. W ten čas staven od dřeva". Zakladatelé Jan Koltačka a jeho syn Jan Koltačka, pravděpodobně bohatí sedláci z osady Blažkova, opatřili také kostel lesy a poli, jichž část mu dosud náleží. Patronátní právo náleželo kdysi panství opočenskému a nyní panství novoměstskému. Nynější kostel býval utrakvistický, jak dokazuje kalich na příčním trámě stropu mezi lodí a presbyteří. Jsou na něm postavy dvanácti apoštolů a Spasitele, klesajícího pod křížem. Skrze tuto malbu prosvitá starší nápis. Týká se r. 1705, kdy byl celý kostel vymalován pestrou malbou, která byla později zabílena (r. 1833), a když vápno opadávalo, zamalována olejovou obyčejnou barvou, takže byla původní malba zakryta. Až před šesti roky byla zase původní barva odkryta a dodnes ji tam vidíme, pokud špatnými nátěry nebyla poškozena. Původně byl kostel zasvěcen sv. Martinu, biskupu, jak je viděti z různých dokladů na faře novohrádecké a podle obrazu, který v kostele byl a který kdysi visel na hlavním oltáři. Byla to hrubá a neumělá kopie Skřetova obrazu sv. Martina, biskupa. Roku 1683 byl kostel zasvěcen sv. Janu Křtiteli, jak je dosud a jak dokazuje nápis na hlavním oltáři. Z vnitřních cenných památek je pozoruhodná křtitelnice z 18. století, kazatelna z r. 1830, oltář P. Marie z r. 1832 a mešní knihy z r. 1671, 1690, 1735 a 1707, dále kancionál Slavíček rajský z roku 1719. Starší než nynější kostel je, jak jsem již vpředu uvedl, zvonice. Jsou na ní tři zvony: velký a malý z doby již poválečné a prostřední z roku 1561. Ke kolatuře patří obce: Slavoňov, Blažkov, Zákraví, Libchyně, Jestřebí, Mezilesí, Sendraž, Bohdašín a osada novoměstská Bradle. Na zdejší faře působil delší dobu rodák novoměstský, dp. Václav Vojnar, který povznesl hospodářsky zdejší kraj a je mu zachována v srdcích lidu milá vzpomínka. Malá je naše víska, ale život v ní, třeba tvrdý, je každému milý a kdo musí ji opustiti, rád se zase vrací a obnovuje staré doby, aspoň ve vzpomínkách. A když stane člověk nad Slavoňovem, u lesa zvaného ve Smrčinách, a zahledí se dolů, jak říkáme, do kraje, uzří na obzoru se rýsovati Kunětickou horu a vpravo věže krajského města Hradce Králové. Tu chvíli vidí ještě dál, tam zaletí duchem až k matičce Praze a tu teprv poznává, co je mu drahé a milé. Josef Holý, okres. místonáčelník MNS.