NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU

REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ. Nahořany. Odkaz na stránky obce NAHOŘANY: NAHOŘANY:

Co napsali představitelé obce o Nahořanech v roce 1939: Nahořany. (Z místní kroniky.) Na okresní silnici, vedoucí z Nového Města n. Met. do Jaroměře, ve vzdálenosti as 5 km od Nového Města nalézají se Nahořany. Je to čistě zemědělská obec o 558 ha katastru se 400 obyvateli a 86 obytnými domy, ves mnoha starých selských rodů, hospodářsky pokročilá a vzorně upravená. Průměrný kat. výnos činí 45,- K z 1 ha, daňová základna 11.204,- K. Hned při vchodu do obce od Nového Města upoutá každého návštěvníka zvláštnost málokde viděná, mohutná, z pískovcových kvádrů vybudovaná brána, nahoře opatřená dvěma lvy, s postranním vchodem, nad nímž zazděn je velký pískovcový kámen s kulatým otvorem a pamětihodným starým nápisem. Brána tato postavena byla v druhé polovině minulého století na místě starobylé klenuté brány, jež stála zde od nepaměti a uzavírala spolu s kamennými ploty kolem celé obce vchod do Nahořan. Uprostřed obce stojí dvoutřídní škola, v poslední době vzhledně opravená, postavená r. 1877 pro Nahořany a přiškolené obce Dolsko a Lhotu-Doubravici. Je to třetí školní budova v Nahořanech, které měly první školu od r. 1798, jejíž obraz i školy druhé je pro památku zachován. Vedle školy při silnici stojí kamenný kříž s příkladným nápisem, postavený r. 1923 na místě starého dřevěného kříže, a na druhé straně přes ovocné sady nalézá se pěkně upravený kostelík s věží a hodinami, postavený roku 1862, opravený pak r. 1908. Na rozcestí při východním vchodu do obce je upraven pěkný parčík, pojmenovaný „Tyršův sad", v němž v roce 1923 postaven byl značným nákladem památník padlým a r. 1933 zasazena Švehlova lípa. Blíže parku, na druhé straně silnice, postaven jest vkusný „Švehlův dům", v němž je úřadovna obecního úřadu, místní kampeličky, obecní zasedací síň s obrazy představených a starostů obce od roku 1850 a vzácné sbírky starožitností, zvané „Rýdlovo museum" po jejich sběrateli, vlastenci sedlákovi Jos. Rýdlovi ze starobylého rodu, od roku 1634 na č. 18 usedlého. Lásku ke sběratelské činnosti a oblibu ve starých památkách vzbudil v I8letém Rýdlovi vlastenecký kněz-buditel, farář bohuslavický a děkan novoměstský Jan Karel Rojek, který byl obzvláštním příznivcem Nahořan a jehož obraz umístěn jest na čestném místě v místnosti musejní. Rojkovy dopisy Rýdlovi, mající dnes historicko-památnou cenu, uschovány jsou pečlivě mezi vzácnými památkami. Velmi účinně vypomáhal Rýdlovi v jeho sběratelské činnosti J. K. Hraše. Za svého dlouhého života - zemřel v 80 letech 1923 - nashromáždil Rydlo neúnavnou pílí a nešetře obětí, velikou a vzácnou sbírku starožitností všeho druhu. Na tisíce starých mincí, z nichž většinu sám vykopal a nalezl, jsou tam vzácnosti z dob císaře římského Klaudia, nalezené na stezce kladsko-polské, popelnice z pohanských pohřebišť a ozdoby z hrobů předkřesťanských, starodávné náčiní a nádobí selské, mlaty, sudlice, palcáty, meče a štíty z doby husitské a jiné zbraně, památky z války třicetileté, bible, kancionály a knihy konfiskací označené, některé i opálené, vzácné rodové zápisy kroniky a historické pergameny, sbírky přírodovědecké, staré kroje selské, památky na robotu a ponížení selského lidu, vykopávky ze zřícenin a hradu v širém okolí, keramika, obrazy na skle a mnohé a mnohé jiné věci nesmírně historicky památné a cenné. Rydlo - „Národ" nebo „Táborita", jak v důsledku této své vlastenecké činnosti byl nazýván, znám byl široko a daleko. Archeologické autority a musejní činitelé udržovali s ním nejen písemné styky, ale jeho statek čís. 18 hostil také zhusta velmi vzácné návštěvy. S učitelem svým, děkanem Rojkem, i když tento přesídlil, udržoval stálé písemné spojení. Po smrti Rydly „Tábority" přešlo jeho museum do vlastnictví rodiny Vojnarovy, která pak, aby tyto cenné a vzácné sbírky staly se veřejně přístupné, smlouvou s obcí umístila je ve zvláštní, k tomu cíli projektované místnosti ve Švehlově domě. Je to jedinečné, vzorně upravené venkovské museum, velmi zhusta navštěvované milovníky české historie a selských rodových památek. Za Švehlovým domem postaven byl roku 1938 podle zákona o staveb, ruchu velký nájemní dům pro 8 dělnických rodin se vším hospodářským příslušenstvím. Telefon na lince Nové Město nad Metují umístěn je v hostinci poblíž Švehlova domu. Kolem silnice, jež u pomníku padlým rozděluje se elipsovitě dvěma směry, postaveny jsou zemědělské usedlosti, typicky to zděné masivní stavby vesměs s klenutými vraty do dvorů a s pěkně upravenými zahrádkami před okny, což dodává obci zvlášť úpravného vzhledu. Za zmínku stojí mohutná vysoká budova statku č. 37, kdysi to svobodnické sídlo vladyky Jana Šmádly, obzvláštního to oblíbence pánů Jana Rudolfa a Adama Trčky z Lípy. Ferdinand III. povýšil Šmádlu do stavu vladyckého r. 1637. Statek sám s rozsáhlými podzemními chodbami a sklepy i osoba Šmádlova jsou dodnes předmětem mnoha pověstí. V posledních letech prožila obec Nahořany pronikavé změny. Dříve 12 panských rybníků obec vykoupila a postupně upravovala, až r. 1934 provedena úprava důkladná, vybudovány čtyři zděné nádrže, spolu s kanalisací a odvodněním návsi, nákladem 330 tisíc K. Jsou totiž Nahořany položeny na přečetných pramenech vodních, které napájejí nejen výše uvedené nádrže, ale i četné studánky se zdravou pitnou vodou a t. zv. haltýře pro úschovu mléka, jež roztroušeny jsou po celé obci. Plochy po zavezených rybnících jsou vysázeny dobrými druhy ovocného stromoví, celá obec v době květu poskytuje překrásný pohled; i okolí obce je pečlivě osázeno ovocným stromovím a některé aleje nesou památné pojmenování, jako Svatováclavská a Švehlova. Roku 1938 doplněna byla úprava obce vý-dlažbou okresní silnice a úpravou chodníků a plotů za příspěvku obce přes 80.000 K. Letošního roku provádí se úprava tvrdé vozovky dále k Novému Městu. Ves Nahořany patřila od pradávna k hradu krčínskému a s ním přešla k panství novoměstskému. Osídlena byla od nepaměti a podle J. K. Hraše vedla tudy zemská stezka kladsko-polská, o čemž svědčí stará kovárna poblíže s hostincem, jak na těchto starých stezkách v jistých vzdálenostech byly postaveny. Ve sklepení kovárny vytesán je letopočet 1360. Nálezy mincí a památek přímo v obci potvrzují prastarý původ Nahořan. Podle soupisu z roku 1651 bylo tehdy v Nahořanech 27 mužů, 28 žen a 37 dětí; z toho 8 sedláků, 5 zahradníků a chalupníků, 6 čeledi a l řemeslník, všech obyvatelů 92. Rychtářem byl Jan Hauser, všichni obyvatelé byli nekatolíci a naděje na obrácení žádná. Pro útisk náboženský v 17. století opuštěno bylo více než 10 gruntů nejen sedláky, ale i jejich ženami a dětmi. Válka třicetiletá měla pro obec těžké následky, požáry a kontribuce. Největší požár byl pak v roce 1794, kdy padl mu za oběť i původní šmádlovský dvorec. Roku 1696 čítaly Nahořany 15 statků, l zahradu, l kovárnu, 5 chalup a l svobodnický dvorec. V roce 1850 bylo zde 60 čísel a právě tolik obyvatelů jako v roce letošním, totiž 407. V roce 1910 bylo v Nahořanech 462 obyvatelů - je tedy dnešní úbytek víc než vážný. Obyvatelé obce, pokud pamět sahá, vyznamenávali se družným, pospolitým životem, nečinili rozdílů stavovských a byli přístupni, ano možno říci stáli v popředí rozumnému pokroku ve všech směrech. Hasičský sbor založen byl zde z nejprvnějších v celém okrese r. 1876, vedle toho jest zde Sokol a místní hospodářské záležitosti vede Hosp. čtenářská beseda od r. 1894, věci peněžní obstarává místní kampelička. Meliorace nahořanských hlubokých červinek provedena byla družstevně první v okrese před 40 lety, veliké družstvo úpravy Metuje v délce 16 km mělo zde již v době předválečné své vedení v celé době stavby a provádění rozsáhlých lučních meliorací. Nahořany dávaly celému okresu vedoucí funkcionáře všech hospodářských organisací a i politicky stály v čele nejen okresu, ale celému kraji. Nahořany byly za všech dob účastný i ve správě okresu novoměstského, odtud byli okresní starostové i starostové okres, hospodářské záložny, delegáti a členové výboru Zemědělské rady a v posledních 10 letech povolán byl rolník nahořanský i do bývalého československého parlamentu. Dnešní nahořanští rolníci plní věrně odkaz svých předků, jejichž památky si neobyčejně váží. Zaznamenati sluší, že při všech těchto dnešních úpravách a nákladných investicích, dík obezřetnému vedení a vzácnému porozumění občanstva, obec není finančně nijak zadlužena a občané nejsou neúnosně zatíženi, aby snad k dalším zvelebovacím akcím nemohlo být zase v blízké době přikročeno; jedná se hlavně o úpravu koupaliště a výsadbu okrasných křovin po obci. Správu obce od roku 1918 vedli dva starostové rolníci, Josef Vojnar a dosavadní Jan Slánský, kteří spolu s dlouhá léta fungujícím náměstkem, byv. poslancem Václavem Pozdílkem, nacházeli pro své zvelebovací, často odvážné náměty plného pochopení a podpory u obecních zastupitelstev i všeho občanstva. Jedině touto vzájemnou spoluprací a porozuměním staly se Nahořany tím, čím jsou dnes: místem návštěv jednotlivců i spolkových a školních exkursí, které si odnášejí z této malé, ale svorné a vzorné obce mnohé poučení. Václav Pozdílek.