NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU
REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ.
Bohuslavice.


Odkaz na stránky obce Bohuslavice:

Nemají.

Co napsali představitelé obce o Bohuslavicích v roce 1939:

Bohuslavice.
Původ jména Bohuslavic se vysvětluje různě: po starodávném rodu Bohuslaviců, nebo podle křestního jména Bohuslava. O Bohusla-vicích je první zmínka v nadaci kostela dob-rušského z r. 1361. R. 1371 držel Bohuslavice Sezema z Dobrušky, posílaje sem faráře. Byly tudíž Bohuslavice s Dobruškou již spojeny. R. 1405 uvádí se Pečík z Bohuslavic jako purkrabí na Třebechovicích. R. 1409 jmenuje se pánem na Bohuslavicích Vítek z Černčic, děkan vyšehradský. Za Jana Černčického z Kácova dostaly se Bohuslavice jako část zboží novoměstského od Ferdinanda III. Wal-terovi z Leslie, jenž byl r. 1634 účasten při chebské vraždě.
Obec má sklon od severu k jihu. Nadmořská výška je 280 m. V obci je 9 rybníků; v několika se chovají ryby, hlavně kapři; rybníky jsou položeny po celé délce obce; obcí protéká strouha od severu k jihu; teče od Vr-šovky a vlévá se do Zlatého potoka; Zlatý potok pramení u Sedloňova v horách Orlických, protéká Dobruškou a směřuje k Bohu-slavicům, Meziříčí a vlévá se do Orlice. Poloha obce je otevřená, podnebí mírné, podhorské. Žně počínají kolem 10.-20. července a trvají asi tři neděle; ovoci se daří dobře. Tvar obce je podlouhlý, délka k šířce je asi 5:1. Vesnice je silniční, ale mimo hlavní silnici okresní, která v roce 1937 byla vydlážděna, jde ještě souběžně obecní cesta, podle které jsou po obou stranách chalupy. V okolí je hojnost lesů. Jádro obce je ve středu vesnice kolem školy a kostela u křižovatky cest; zde prochází příčná okresní silnice od Sla-větína k Pulicům. Rozloha katastru je 416 ha, 23 a a 70 m-. Osady žádné; dvůr Zbytka, samota Opařiště s mlýnem, samota Zbytky. Obec má dva kostely: římsko-katolický a evangelický. Římsko-katolický kostel je uprostřed obce na nejvyšším místě; chrám sv. Mikuláše byl vystavěn původně ve slohu románském s okny i dveřmi do polokruhu sklenutými, jakož i s presbyteriem, absidou okrouhlou. Původně žádné věže se zvony nebylo. Děkan J. K. Rojek píše, že stál v 13. století; původní chrám byl zděný, z drobného kamene zbyteckého. Románský kostel byl nákladně přestavěn na gotický r. 1359-1373; podle erbu Drslavců z Dobrušky při opravě kostela nalezeného lze souditi, že jej přestavěl Seze-ma, Mutinův potomek. Tento kostel stál až do r. 1687; toho roku byl chrám rozšířen a podle pamětní knihy obecní z gruntu téměř vyzdvižen nákladem zádušním. Roku 1638 byl ozdoben chrám nápisem: Martin Pitner, děkan, nad veškerým dílem bděl.
Ze starého kostela zůstala cínová křtitelnice z r. 1556 a dva svícny dřevěné, podoby košíků na tyčích; jsou v Novém Městě v zámecké kapli u obrazu sv. Anny. Velká věž (zvonice) byla vystavěna r. 1605-1613; má tři zvony. R. 1384 jmenuje se kostel farním v dobrušském vikariátu; r. 1626 připadl jako filiální k Novému Městu, r. 1742 obdržel lo-kalistu, který vedl matriky, r. 1857 svého faráře. R. 1777 byla vystavěna kostnice. Novostavba fary pochází z r. 1906. Bohuslavice jsou farní obec, přifařeny jsou obce Černčice a Vršovka.
Kostel evangelicko-augšpurského vyznání je z r. 1921. Sbor českobratrské církve evangelické v Bohuslavicích má za sebou tradici dob husitských a předbělohorských. Kamenným památníkem těch dob je velká věž při nynějším katolickém kostele. Z písemných záznamů dovídáme se nejen o evangelické minulosti obce, nýbrž i o celé řadě těch, kdo za protireformace osvědčili věrnost svému vyznání v žaláři nebo odchodem ze svých usedlostí do ciziny. Po vyhlášení náboženské tolerance r. 1781 přihlásili se zbylí evangelíci bohuslavičtí k vyznám augšpurskému a utvořili filiální sbor; příslušeli k evangelickému sboru augšpurského vyznání v Černilově. Rozvoj sboru byl tísněn omezujícími předpisy toleranční doby. Na venek jevilo se ne-o> snadné postavení evangelíků tím, že teprve po dlouhém prošení bylo jim dovoleno postaviti r. 1821 prostou modlitebnu, nynější dům čp. 277. Před tím konány služby Boží u Voborníků v domě čp. 123. Když nastala doba náboženské rovnoprávnosti, od r. 1861, sbor za pomoci zahraničních spoluvyznavačů shromáždil prostředky k zakoupení usedlosti č. 91 a tím byl dán hospodářský základ samostatnému farnímu sboru, zřízenému r. 1869. R. 1870 postavena fara a r. 1873 zřízena církevní jednotřídní škola v rozšířeném domě č. 91, kterou navštěvovalo 50 dětí; trvala do r. 1921. Když r. 1918 české evangelické církve augšpurského a helvetského vyznání spojily se v českobratrskou církev evangelickou, aby společně navázaly na českou reformační minulost, týkalo se spojení i Bohuslavic.
Staré sochy ve vsi jsou: kamenná socha Panny Marie, socha sv. Jana Nepomuckého na ostrově Věžišti a socha sv. Václava u kostela. Nová škola dřevěná byla postavena r. 1755 a stála až do r. 1813; toho roku byla vystavěna nynější škola z kamene; původně byla jen přízemní a jednotřídní; později bylo postaveno I. poschodí. Od r. 1858 byla dvoutřídní a od r. 1879 trojtřídní. Stará škola kamenná naprosto nevyhovuje; již několik desítiletí se jedná o stavbu nové školy. Obec nemá znaku. Pomník padlých ve světové válce postaven nebyl. V obci je jeden mlýn a družstevní lihovar, založený ze zlikvidovaného cukrovaru v r. 1936; lihovar zpracuje zemědělské plodiny, jako: řepu, brambory, ječmen i melasu; denně možno zpracovati 90 q suroviny, z níž vyrobí se 10 - 15 hl surového lihu; přiznaný kontingent činí 1.800 hl lihu. V obci jsou dva peněžní ústavy: Rolnicko-živnosten-ská záložna od r. 1909, Občanská záložna v Bohuslavicích, stará již 68 let. V obci je četnická stanice, poštovní úřad a zastávka státní dráhy Rohenice; stanice Bohuslavice-Černčice je na katastru Černčic a je vzdálena od středu obce 20 minut. V r. 1921 - 1933 měla obec autobusové spojení, které obstarávala městská autobusová doprava královéhradecká na trati Dobruška - Pohoří - Bohuslavice -Rohenice - Meziříčí - Hradec Králové; jezdilo se třikráte denně; pro nedostatek zájmu zanikla linka dne 1. května 1933.
Spolky: Sokol, Orel, Spolek divad. ochotníků, založený již v r. 1871. R. 1937 založen byl v obci odbor Národní jednoty severočeské. Sokol má vlastní biograf. Obecní knihovna má 1.252 svazky; obec přispívá na knihovnu ročně 1000 K.
Počet obyvatel má tendenci sestupnou; r. 1920 bylo 1417 obyvatel, podle posledního sčítání v r. 1930 bylo napočteno 1381 obýváte! národnosti vesměs české; nyní je čp. 335 a obyvatel přes 1400.
Význační rodáci: JUDr. Bohuslav Rydlo, advokát v Praze, dosud žije; Antonín Králíček, profesor dějepisu na gymnasiu v Kroměříži, již zemřel; Jan Novák, profesor dějepisu v Táboře, již zemřel; MUDr. Ant. Novák, lékař v Hronově, zemřel r. 1915; MUDr. Frant. Novák v Dobrušce, zemřel r. 1893.
Nejvyšší vrch v obvodu obce je Králíčkův kopec čili Syrovátkovský, je 327 m vysoký; postavena na něm triangulační vojenská pozorovatelna. Jiné vrchy v okolí jsou: Pustin-ka u Vršovky 355 m, Halin 313 m, Tuří 288 m, Homole - Horka 315 m, Slavětínský kopec 284 m. Z Bohuslavic jsou velmi pěkné vyhlídky na všechny světové strany; dobře je viděti Krkonoše, Sněžku, celé Orlické hory s podhořím, Vrchmezí, Deštnou, Dobrošov, Zvičinu, Opočno i vrchy nad ním, Dobrušku a s kopce věže Hradce Králové.
Ing. Bohuslav Němec.

Družstevní lihovar v Bohuslavicích.

Jedním z nejmladších průmyslových odvětví v okresu novoměstském je družstevní lihovar v Bohuslavieích; zřízen byl na místě zrušeného cukrovaru v roce 1936. Lihovar zpracuje zemědělské plodiny, jako: řepu, brambory, ječmen a v případě neúrody i me-lasu; z těchto surovin vyrábí se surový líh, který se dopravuje do raffinerie, kde se čistí nebo dehydruje, to jest zbavuje se vody, aby byl schopen použití pro liho-benzinovou směs k pohonu motoru.
Hospodářské lihovary jsou nejracionelněj-ším podnikem, neboť plní nejlépe hospodářský úkol koloběhu živin; na výrobu lihu spotřebují jen škrob a cukr; ostatní živné a minerální látky zůstávají hospodáři ve vý-palcích ke krmení dobytka, od něhož se zbytek živin vrací půdě jako hnojivo.
Členové prvního představenstva, kteří se zasloužili o založení lihovaru, jsou následující rolníci z Bohuslavic: pp. Jos. Umlauf, který zemřel dne 12. května 1939, Jos. Ježek, Josef Hronovský, Václav Hrnčíř, Jan Vintera a Jan Macek.
Frant. Korejtko, správce lihovaru.