NÁVRAT DO "HISTORIE"

Mapa situace na bojišti. Výjev z bitvy. Pomník 3. škadrony hessenských kyrysníků, vedené majorem Wagnerem.

Uvádím zde čtvrtou část knihy "Bitva na Dobeníně", kterou sepsal Karel Janků, řídící učitel v.v. v Novém Městě nad Metují, pamětník tehdejších událostí, poprvé bylo vydáno v r. 1908. Text neupraven, je v původní podobě tehdy vydané knihy. Uvedeno při příležitosti 140. výročí bitvy v letošním roce (2006). Útok brigády Jonákovy a Rosenzweigovy. Baron Ramming odebral se ke Kleny, kde nalézala se jízdní brigáda Solmsova, obsahující 31/2 škadrony 4. a l škadronu 6. pluku kyrysnického. Tohoto 1. a 4. škadr. nalézala se buď co ochrana děl neb křídel, kdežto 3. škadrona pod majorem Wagnerem přidělena brigádě Jonákově. V tu asi dobu pruská jízdní brigáda Wunckova sestávající z pluku dragounů č. 8 a pluku hulánů č. l a jízdní batterie děl dorazila na bojiště a tím pruský předvoj sesílila. Než opusťme na krátko voje tyto a stopujme další běh událostí na jiném místě. Když podmaršálek baron Ramming útok brigády Jonákovy na posice pruské nařídil, rozkázal zároveň i brigádě Waldstättenově od Skalice směrem k Vysokovu postoupiti, sám pak odjel po silnici vedoucí k Provodovu a zastavil blíže háje "Mnichovce", kde potok Rozkoš vine se od Vysokova k Šerči, aby nastávající útok pozoroval. Hned jak brigádník Jonák okolo 9. hodiny Domkova dosáhl a žádost brigádníka Hertwecka o přispění obdržel, seřadil voje své jižně od této osady v šik bitevní čelem k Šonovu.-V prvním šiku stál pluk Wasa čís. 60 (Maďaři), v druhém pak pluk č. 20 korunního prince pruského, jejž pluk hulánů Clamových sledoval; batterie brigádní s výšiny "Jiráskova kopce" byla již v ohni. Pobočník Jonákův Baranyny přinesl rozkaz, načež plukovní kaplan Hrusecký ohnivými slovy promluvil krátce k boji připraveným vojům, vybízeje je k zmužilosti a odvaze, což nadšeně přijato; hned pak bylo vše na pochodu. Ale i pruské batterie s výšiny Dobenína zahájily palbu; jedna z prvních ran zasáhla 4. divisí pluku Wasa a srazila několik hudebníků kapely plukovní k zemi. Také i ostatní divise provázeny nepřátelskými granáty v širém poli mezi Domkovem a Šonovem; ztráty byly však jen nepatrný. O 10. hodině dostihla brigáda v nejlepším pořádku severního cípu Šonova, kde mezi domky a dvorem na krátko zarazila. Teď také přitrhl 14. prapor mysl. (Češi od Kolína) vedený majorem Josewitsem a k pravému boku brigády se připojil. Skoro současně dorazila k Domkovu i brigáda Rosenzweigova (podplukovník Kříž), ubírající se k nařízení barona Ramminga k bojišti a soustředila se pak na rovině východně Provodova. Přijaliť voje brigády té nařízení vrchního velitele s neobyčejným nadšením. Při postupu touto obcí porazila dřevěné ploty a vypila kde jakou studnu i kaluž. Trpěloť mužstvo velice žízní, ježto vedra přibývalo. 17. prapor myslivců (Moravané), ubíraje se co předvoj brigády své ke Kleny, postupoval odtud po náchodské silnici, takže skoro současně k útoku se připojil, směřuje od "Brodku" pod Vysokovem k severozápadnímu cípu lesů provodovských (asi k nynějšímu nádraží). Než již prapory brigády Jonákovy za zvuků pochodu "Radeckého" pohybují se ode dvora šonovského plny naděje k útoku ku protější výšině směrem ku kostelu sv. Václava plným krokem, žádostivy boje. Vše šlo jako na cvičišti. 3. prapor čís. 60 (Wasa) a 14. prapor myslivců tvořily křídlo pravé šiku prvního, v druhém šiku pluk č. 20 korunního prince pruského (Poláci); jako šik třetí sledovali je Clamovi huláni (3 škadrony) l škadrona u batterie brigádní. Nepřítel ukryt v protějších lesích u myslivny v příkopech vodních panských polí, zahájil tu i vlevo z lesů provodovských proti postupujícím praporům prudkou palbu, které řetěz harcovníků jen malomocně odpovídal. Když pak zvláště pravé křídlo vpřed pošinutými střelci prudce napadeno, rozdělila se brigáda a obrátila se oběma směry; 1. a 2. prapor pl. č. 20 (korunního prince pruského), kde i velitel brigády se nacházel, pak 2. prapor č. 60 (Wasa) a divise myslivců zahnuly v levo k lesům provodovským; pravé křídlo - l. a 3. prapor 60. (Wasa), 3. prapor č. 20 a 2 divise myslivců 14. opět vpravo proti myslivně, kdežto l divise myslivců stanula na dřevěném mostě, na panská pole přes strž Zádolí vedoucí (není ho více). Levému křídlu brigády Jonákovy připojily se i části brigády Hertweckovy (25. myslivci a 2. prapor č. 41 Kellner) z Václavic, zanechavše na hřbitově l divisi myslivců. Lesy provodovské hájil pruský půlprapor pluku 37., půlprapor pluku čís. 58 a půl setniny myslivců. Rozdvojením brigády Jonákovy a opuštěním osady Václavic povstala v čáře postavení rakouského mezera, kterou naskytla se Prusům příležitost zmocniti se tak důležité posice, nebylo však po ruce sil k tomu potřebných. Teď však 17. myslivci statní Moravané, jež jsme na krátko opustili, jsou zde; chocholy, jejich vynořily se z polí obilních, již vnikli přes úval Voborníkův k Provodovu se vinoucí do lesů, tiskli Prusy k jižnímu okraji, odkud tito opět rychlopalbou obrátili se proti postupujícímu k lesům 2. prap. č. 60 (Wasa). (Desátník Adalbert Kuber 18. setn. pl. 60.: Když nadporučík Novák jeho pluku v bitvě raněn byl, odnášel desátník ten nadporučíka na obvaziště. Při té příležitosti napaden byl nepřátelskými jezdci. Desátník položil raněného na zem, sestřelil jednoho jezdce a poranil druhého bodákem, načež ostatní odtáhli. Kuber donesl pak raněného na místo a vrátil se opět do boje. Vyznamenán po válce stříbrnou medailí I. třídy). Tu naskytla se 6. divisi tohoto praporu kýžená příležitost napadnouti nepřítele bodákem. Vedl ji setník Beinhauer; vzdor opětovaným salvám vnikli do lesa borového, takže nepřítel nucen ustoupiti východně, hned na to i 5. divise u lomu Firbasova vtrhla do lesů těchto. Současně i oba prapory pluku č. 20 (korunního prince pruského) 25. myslivci a 2. prapor Kellnerův ztratily se v hloubi lesů. Útoku tomu společnému nemohly ovšem sbory pruské odolati; ustupovaly. Salvy hřměly lesem, Prusové ustupujíce, kryjí se stromy, tenkráte většinou dospělými, vysílají vražednou rychlopalbou svých jehlovek smrt na vše strany, takže hlavně pušek brzy pálily. Celý les dýmem zahalen, rozhled nižádný. Třesk trub válečných, víření bubnů, v to mísí se taktování narážejících střel v objemné kmeny stromů k tomuto hrůzostrašnému koncertu válečnému. Všemi možnými řečmi se volá, velí, běduje. Byl to lomoz a hluk vskutku pekelný. Přítel, nepřítel klesá, tráva, mech, země, vše krví zbarveno. Tu sešli se nikoliv zcela dobrovolně zástupci skoro všech národů říše rakouské k společnému úkolu: Češi, Němci, Maďaři, Poláci, Rusíni, o něco později i Italové. (Pravilo se, že to válka Němců s Němci). Prusové, utrpěvše velikých ztrát, ustupují v stálém boji do východního cípu lesů (tenkrát Uždilova, nyní je vykácen), konečně vyklidili je zcela, aby v úžlabině Branky, levým křídlem o lesy branecké se opírajíce, opětně postavení zaujali za novoměstskou silnicí. Pruský pluk dragounský č. 4 a obě batterie předvoje nemohly se nyní, kdy rakouské prapory východního okraje provodovských lesů dosáhly, v postavení svém déle udržeti a couvaly až k úžlabině branecké.

Vraťme se ku pravému křídlu rakouských praporů. Tu podnikl 3. prapor Wasa, 3. setnina 14. myslivců pod majorem Josewitsem prudký útok na myslivnu a okolí, 3. prapor kor. prince pruského co podpora, byly však rychlopalbou pruských 2 půlpraporů č. 58. a 37. s mnohými ztrátami odraženy. Prusům velel plukovník Francois. Major Josewits byl mezi mrtvými. (Pomník pod myslivnou). Když však 1. prapor Wasa i 3. prapor koř. prince pruského nový útok podnikly, couvaly pruské půlprapory ke statku Sochorovu a hájily místo to, jakož i přilehlé lesíky společně se stojícími tu 2 půlprapory pl. 58. a 2 setninami myslivců. Ačkoliv bylo Prusů 21/2 praporu proti 31/2 prap. rakouským, měli Prusové v držení vynikající postavení a k tomu převahu zbraně. "Brigádník Jonák žádá o ochranu levého boku", hlásí pobočník brigádníku Rosenzweigovi, načež tento velí: "1. a 3. prapor Gondrecourt vpadnou od západu do lesů, 2. prapor bude ochranou děl při jihovýchodním cípu těchto lesů". Za krátko nalézalo se v lesích provodovských, asi 1500 m. dlouhých, 7 praporů, že sotva místa nalezly. Pluk čís. 4. Deutschmeister (Vídeňáci) zastavil krátce na blízku batterie, načež ihned 2 prapory zahnuvše v právo, zamířily ke kostelu sv. Václava, kdežto 1. prapor vtrhl do lesů. Nenacházeje zde více místa, odbočil vlevo, připojiv se k oběma praporům svého pluku. Tímto obratem pluku toho nucen byl pruský prapor Ebersteinův při třešňovce k ústupu; vysílal však vzdor tomu takovou spoustu střel, že postupující pluk mnoho mužstva ztratil. Tu padl hned poručík Emil Clodi a Hauer. Ani ztráty ani únava obtížného pochodu za poledního vedra neujímaly bojechtivosti. Nepřítel napaden se všech stran nucen ustoupiti. Jako z lesů provodovských na křídle pravém, ustoupil II. prap. 37. v středu přesile. Pruský generál Löwenfeld volá poslední půlprapor ze Starého Města. Taktéž ustupovalo i levé křídlo pruské z okolí statku Sochorova v neustálém boji k novoměstské silnici; hroziloť nebezpečí vážné, že bude odříznuto a zaujalo postavení v místech ústí rokle bražecké, kde až do ukončení bojů co nejzazší levé křídlo V. sboru setrvalo. Bylo blízko poledne. Přehled postavení pruského. Na nejzazším pravém křídle pruském při vých. cípu Vysokova půlprapor 37. pluku a 1 1/2 setniny myslivců, v úžlabině mezi Výsekovém a St. Městem jízdní brigáda Wunckova, 2 batterie děl, při otírají lesů braneckých 2 půlprapory z lesů provodovských vypuzené a půlprapor od Starého Města povolaný, dále v středu prapor Ebersteinův, ustoupivší od třešňovky a konečně na levém křídle 4 půlprapory a 2 setniny myslivců při prohlubni bražecké. Před hodinou dvanáctou."Prusové vypuzeni z planiny Dobenína a stlačeni na okraj hlubiny staroměstské", zaznamenal očitý svědek, "v řadách jejich zmatek, vyváželi právě děla na Branku, nyní musí s nimi zpět; vše řítí se dolů s kopce a uhání k Náchodu". Na celé čáře, jak daleko jsem s výšiny od Hronova se sousedem svým Jos. Židem ze Žďárek pozoroval, doprava děl zaražena, vozy, jízda uhání k Levínu zpět, pěchota ustupuje se silnice do polí a jak daleko lze v údolí a pláň dohlédnout, vše modří zbarveno. Hluk a. lomoz nesmírný dorážel až k nám, kteří jsme byli na 3 km. vzdáleni. Prusové sraženi v úhlu lesa Branky a úžlabiny staroměstské, chystali se poslední posice této hájiti vší silou. Již kácí se stromy při okraji lesa ve výši l 1/2 m, dosud znáti jest místo to, počínajíc tam, kde novoměstská silnice tvoří tupý úhel, sklání se k úžlabině branecké. Záseky (uprostřed zásek těch stojí pískový jehlanec, pomník to 4 pruských vojínů tu pohřbených, jichž těla nebyla jinam dopravena, bylať rakouským granátem téměř roztržena). ty táhnou se na 120 kroků zdéli a 10 kroků zšíři; dalť se útok rakouských praporů z lesů provodovských ihned očekávati. Že se tak nestalo, sdělím později. Podmaršálek Ramming se štábem svým nacházel se v tu dobu jak uvedeno, na silnici blíže lesa Mnichovce; vše pohlíželo dalekohledy k výšinám Dobenína a hlasy: "Rosenzweig je zatlačil, - Prusové ustupují do lesů braneckých", plny útěchy se rozléhaly. I Ramming pozoroval s uspokojením postup brigád, vítězství zdálo se býti zajištěno. "Pospěšte ku generálu Rosenzweigovi .a sdělte mu, by pronásledování nepříliš rozšířil", nařídil velitel majoru Klimburgovi. "Teď musí jízda a dělostřelectvo na ustupujícího nepřítele působiti". Názor ten byl však pro voje rakouské osudným. Doznává kritika bojů oboustranná, že právě všeobecný útok pěchoty postupující a to vší mocí na nynější a poslední posici pruskou, mohl .býti Prusům osudným. Starý lišák Steinmetz byl však na bojišti; tam na výšině muselo se vytrvati. Nepomýšlel nikterak na to - ustoupiti a dáti se pronásledovati, ač postavení nynější na samém srázu východní hlubiny bylo povážlivé a posice poslední; ztratili-li tu, pak ztraceno snad vše. Dostaloť se mu ovšem .posily jízdní brigády Wunckovy. Když brigádník ten veliteli se ohlásil, pravil tento: "Veďte vaše pluky stranou Starého Města na výšinu tak, by každou dobou v boj zasáhnouti mohly". (Regensberg) Vytrhly na výšinu a zaujaly postavení v úžlabině, jízdní batterie vyjela po novoměstské silnici a metala granáty na Václavice. Mimo to mohly pěší pluky, jež opět báječnou rychlostí od Levína a Hronova k bojišti se valily, doraziti. Pamětník doby té poznamenal: "Náchod viděl tenkráte svůj osudný den. Jako Lützovův divoký hon hnaly se opět voje pruské Náchodem a Starým Městem k Dobenínu. Pěší padali, sotva dechu popadajíce, děla, vozy, jezdci, vše jen letělo kolem, až jiskry sršely a země se třásla. Byla to vichřice lidstva, koňstva a zbraně. Na náměstí hrála hudba něco jako pochod Radeckého. S bojiště snášeli raněné, čerstvé vojsko brigády Kirchbachovy s ustavičným "hurrah" řítilo se do lesů, děla vyvážena opět vzhůru polními cestami, o kterých málo kdo z domácích věděl, dvory a zahradami, na sebe příkřejší vrchy". Že útok rak. vojů neprodleně nastane, nebylo nejmenší pochybnosti a nelze ani dnes po 40 letech pochopiti a vysvětliti si příčinu, pro kterou učiněn nebyl. Kritika bojů tehdejších a to opět obou stran válčících, má za to, že omeškání neprodleného útoku bylo chybou neomluvitelnou, jakož i okolnost, že brigáda Waldstättenova zavčas nezmocnila se Vysokova a tím díru, již úžlabina obce té jaksi tvoří, neucpala, jakož i že pro všechny případy nebylo použito brigády Hertweckovy co ochrany levého křídla i zálohy; stála brigáda ta za Šonovem zcela nečinně, ač byla dosud boje schopnou. Byla to pravá honba ordonančních důstojníků, přinášejících zprávy a odnášejících rozkazy velitele sborového. Co se věci na straně rakouské připravovaly, nabyly pruské sbory na Brance v úhel sražené času k poslednímu rozhodnému boji potřebné disposice učiniti. Brigáda Wünckova vytrhla na okraj výšiny a za nedlouho vrátili se pruští huláni na výzvědy k Vysokovu vyslaní, přinášejíce zprávy o postupu jízdy rakouské. Při nejlepší vůli není možno události současně se sběhnuvší v pořad jakýsi uvésti a prosím, by bedlivý stopovatel událostí těch přijal vše tak, jak jsem je sám vystihnouti mohl, aneb alespoň postihnouti se snažil. Následující odstavec přináším tak, jak jsem jej ve zprávách obou stran nalezl, zdržuje se poznámek a to z důvodu, že se zprávy velmi liší. Boj jízdy dle zpráv. Opět nucen jsem laskavého čtenáře prositi, by vrátil se se mnou v dobu boje pěchoty brigády Jonákovy a Rosenzweigovy o dobytí výšin Dobenína. Bylo asi 10 1/2 hodiny, kdy jízdní brigáda Solmsova (viz počátek útoku brigády Jonákovy) východně od Kleny při patě Dobenína postavení zaujala. V tu dobu také i pruská jízdní brigáda Wunckova dorazila od Žakše na bojiště; obsahovala pluk hulánů č. l a pluk dragonů č. 8, dohromady 8 škadron (rakouská škadrona 120, pruská 150 mužů) a l batterii. Tato brigáda, jak již uvedeno, umístila se na krytém místě v úvalu při východním konci Vysokova po četách a to pluk hulánů na pravém, pluk dragonů týmž způsobem na levém křídle. Jedna četa dragonů vyslána v před na výzvědy, 2. škadrona 4. pluku vedena poručíkem hrabětem z Ródern hned při vytrhnutí předvoje pruského na Branku (ráno) vyslána k západnímu cípu Vysokova. Když pak brigádníku Rosenzweigovi po krutých zápasech podařilo se pruské voje z provodovských lesů vytlačiti, nařídil baron Ramming princi Solmsovi vytrhnouti od paty Dobenína na výšinu, by postupem tím levé křídlo brigády Rosenzweigovy kryl. Hned vytrhl major hrabě Solms-Wildenfels s 5. škadr. 4. pl. kyrysníků Ferdinandových od strážního domku ve Vysokově (není ho více) na výzvědy a zajal při té příležitosti majora Ziemieckého, náčelníka štábu předvoje Löwenfeldova, jenž se za parlamentáře vydával. Nic mu to nepomohlo; konalť pak bitvu se zakrytýma očima uprostřed 2 kyrysníků, načež odveden do Josefova (viz mapa). Boj jízdy. - 12. hod. Pruská škadrona 4. pluku dragonského, pozorujíc tento pohyb rakouských kyrysníků, ustoupila při obci Vysokovu, by zprávu tu brigádníku Wunckovi přinesla; načež tento nařídil pluku hulánskému čís. l vytrhnouti z dosavadního stanoviště svého. Nadporučík kyrysníků našich, rytíř z Eisensteinu, byl mezi tím vyslán na výšinu se 6 muži, aby postavení pruské ohledal; přivítán byl však zde palbou pruské pěchoty na východním konci Vysokova, jež zde již od časného rána umístěna byla, by hluboký průsmyk střežila. Vzdor tomu podařilo, se mu o pruských přípravách se přesvědčiti a majoru Solms-Wildenfelsu zprávu podati. V největším chvatu spěchal tento k brig. Solmsovi, shledal však mezitím brigádu jízdní na postupu; proto vrátil se ke své škadroně a vedl ji podél stodol obce Vysokova proti pravému křídlu pruských hulánů, zahnul vpravo a vrhl se vší mocí na protější oddělení nepřátelské - na čtvrtou a polovici třetí škadrony pod rytmistrem Glasenoppem - porazil.je a narazil v druhém šiku na škadronu pruských dragonů, jež se z výzvědů při západním konci Vysokova byla vrátila. Rytmistr Klenk - daleko v předu - by o postavení Prusů jistoty nabyl, octnul se náhle v bezprostřední blízkosti nepřátelských jezdců. Vrhl se na hulány, klesl však s koně zasažen mnohými kopími, nicméně škadrona jeho vrazila na hulány pruské, ač zdála se býti opuštěnou. V tu dobu však plukovník Berres, velitel 4. pluku kyrysníků Ferdinandových postupoval se 2 1/2 škadr. asi 600 kroků, kryt vysokým žitem; jej sledoval asi na 400 kroků velitel 6. pluku kyrysníků Hesse.nských hrabě Thun s 2 škadronami co záloha. Postupovalo se poklusem, pak i tryskem. Plukovník Berres daleko v před spatřil na okraji výšiny 3 jezdce, kteří hned zmizeli, byl jim však v patách. Kyrysníci vyrazili úprkem na vysočinu, zanechavše četu v záloze. Když plukovník Beftes spatřil šik nepřátelský, vrhl se na protivníka. Jezdec, patrně velitel též nelenil, sražen byl hned ranou k zemi. Příklad plukovníka účinkoval. S hromovým "hurrah" vrazili kyrysníci na pruské hulány, jichž řada okamžitě obloukovitě se prohnula. Dlouho trval strašný boj; pravé křídlo hulánů ustoupilo konečně a část kyrysníků - asi l škadrona - pronásledovala hulány směrem k Starému Městu -až na dostřel pruské pěchoty. V okamžiku tom postavení kyrysníků povážlivě se zhoršilo, když pruský pluk dragonů č. 8 v tom vyrazil od ústí úžlabiny a pravé křídlo rakouských jezdců obklíčil. Na dvě strany nuceni jsou kyrysníci bojovati. Oba praporce pluku kyrysnického ztraceny. Jeden praporečník pod ranami nepřátel, druhý pozbyl koně a klesl pod více než 20 ranami. Tento poslední praporec teprv po skončeném boji ve vysokém žitě se zlomenou žerdí na bojišti Prusy nalezen. Když pak tíseň kyrysníků vrcholu dostoupila, byla pomoc zde. 3. škadrona kyrysníků č. 6 Hessenských, přidělena jsouc brigádě Jonákově, nalézala se v tu dobu pod vedením majora Wagnera při jihozápadním cípu lesů provodovských (pod nynějším nádražím). Major Wagner s místa svého shlédl, že brigáda jeho postupuje k vysočině, i pojal úmysl útoku se účastniti. Již uhání škadrona jeho kol lesů provodovských k výšině. Zde spatřil vůdce, že pravý bok bojujících kyrysníků pruskými dragony ohrožen jest; proto bez další rozvahy vrhl se na pruské dragony. Hrabě Solms-Wildenfels s 5. škadronou 4. pluku kyrysnického vytrhl na výšinu. Kyrysníci vrhli se na hulány pruské, prorazivše řady jejich, narazili hned na dragony pruské čís. 8. V seči hrozné a zmatku stalo se, že kyrysnický nadporučík Klar byl dragony obklíčen a zajat. Když to spatřil plukovní trubač Jos. Dvořák, vrhl se tasenou šavlí na nepřátelské jezdce, jednomu rozpoltil lebku, druhého srazil s koně a zachránil tak svého dů-stojníka před zajetím. Tento odvážný čin trubače roznítil kyrysníky tak, že opovrhujíce přemocí nepřátelskou, s novou silou vrhli se na dragony. Dvořák obdržel po boji za statečné jednání své velkou stříbrnou medaili za statečnost. Děj ten vylíčiti snaží se tento obrázek. Strhla se seč strašná, k nepopsání, vše v jedno klubko sraženo valí se planinou; píky, palaše pracují o překot. Nadporučík Siebert připadl na velitele 8. dragonů, sraziv jej ranou s koně. Však upadl hned v takovou tíseň, jsa sečnými ranami i kopím raněn, že zdál se býti ztraceným, však okamžitým přispěním čety své jest osvobozen. Pádně dopadající rány kyrysníků přinutily nepřítele k ústupu. Klubko bojujících volně valilo se v stranu pruských posic; konečně rozvinulo se v menší oddíly a ústup nepřátelských jezdců zrychlil se; kyrysníci doráželi důrazněji, útěk i pronásledování se vzrušilo. Pojednou však ozvala se drobná střelba z lesů braneckých a Vysokova, kde u vchodu do úžlabiny vytrhly 2 setniny myslivců pruských, seskupivše se v carrés. Plukovník Berres a major Koburg prolétli se svými udatnými kolem. Se všech stran palbou pěchoty napadeným kyrysníkům nezbylo jiného, než výšinu po vykonaném díle opustiti. Pruské zprávy připomínají, že ojedinělý kyrysník vrazil na praporečníka pruského ; pruský důstojník sotva praporečníka strhl u prostřed carré, když v tom svobodník vedle praporu ranou meče klesl. Odvážný jezdec ovšem i s koněm podlehl kulim jehlovek. Plukovník Berres velel k obratu a vše vrátilo se k okraji výšiny, kde se veškerá jízda pod ochranou záložní 2. škadrony pluku 6. shromáždila. Pruská pěchota nepronásledovala vracející se kyrysníky. Když se 2. a 3. škadr. pl. č. 4 před Kleny seřadila, předjel velitel pluku toho před řady 3. škadrony, vzdávaje čest a chválu za samostatné vystoupení a udatnost její. Provolání slávy císaři bylo mu odpovědí. Sbor byl nadšen tak, že nižádný z raněných neopustil dříve stanoviště, dokud těžce raněný nadporučík Siebert před frontou dlel. Pruská jízda shromáždila se opět v úžlabině východně od Vysokova, kde hned na to myslivci 17. praporu z lesů provodovských napadena byla. 51/2 škadron bojovalo proti 9 škadronám pruské jízdy. Ztráty jízdy byly na obou stranách značné. Z pluku kyrysnického čís. 4 (Hessen, Moravami) mrtvi: 2 důstojníci (nadporučík Alex Czibulský a poručík rytíř Pitha), 31 mužů a 122 koní; raněných: 4 důstojníci, 84 mužů a 26 koní. U škadron 6. pluku kyrysnického (cís. Ferdinanda) mrtvých 6 mužů, 34 koní; raněných: 2 důstojníci (nadporučík Sifibert a Seebach), 16 mužů, 18 koní. (viz obrázek) Bojů r. 1866 účastnil se také pozdější arcibiskup pražský hrabě Fr. Schönborn. Na jaře r. 1806 vstoupil hrabě Fr. Schönborn do moravského kyrysnického pluku prince Alex. Hessenského č. 6, stal se brzy poručíkem a odtáhl za svým novým plukem z Moravy na české válečné jeviště. Patřil k oné 3. škadroně hessenských kyrysníků, která ve spolku s kyrysníky Ferdinandovými zasáhla dne 27. června u Vysokova do jednoho v. nejslavnějších bojů jízdy. Škadrona, již vedl major Wagner z Wehrbornu, přispíšila sem, když viděla, že části Solmsovy brigády jízdy útočí na pruskou brigádu Wunckovu. Vrhla se na pluk pruských dragonů (čís. 8), jenž téměř již obklíčil kyrysníky Ferdinandovy. Důstojníci obou stran setkali se tu v pravých soubojích. Major.Wagner vybojoval si při tom řád Marie Terezie. Nynější podmaršálek (tenkráte nadporučík) Siebert sesekl s koně velitele pruského dragonského pluku Wichmanna. Obě strany si připisují vítězství u Vysokova. Poručík Schönborn zůstal ve strašlivé seči neporušen. Narozen 24. ledna 1844, přerušil právnická studia a vstoupil do pluku kyrysníků, po válce studoval theologii, stal se knězem a konečně arcibiskupem pražským. Pokračování.